11. 9. super den.

Ráno se mi vůbec nechce z postele /všimli ste si, že každej článek začíná slovem ráno? :D/. Přijíždím ke škole a dojde mi smska "jdu ještě k doktorce, nevím, jak stíhám, nečekej na mě" fajne, jako včera, no. Docházím do školy, Kíra furt nikde, chybí 10 minut do hodiny, ona stále nikde, pět minut, přichází Matý a každýho zdraví gayovským přízvukem "ahoj" nebo se mi to zdálo? o.o Zvoní na hodinu Kíra stále nikde super. Hodina utíká pomalu, nemám s kým si povídat, v tý řadě jsme trošku izolované. 10 minut do konce hodiny *knock, knock* "Dobrý den, já sem byla u doktorky". Všechno ze mě padá. Dosedá ke mně a začně křížovej výslech, kde tak dlouho byla "seděla sem v šatně, čekala sem do konce hodiny, ale pak prošla říďa" féjspálm + rofl! :DDD

Škola ubíhá celkem rychle. Přichází na řadu prográmko, fajne. Usedám na tvrdou židlu za starodávný počítač. Začínají algoritmy, super, super, ještě lepší, sakra, můžu ještě přestoupit na SVS? Přestávka! Pět minut povídáního s Verčou o tom, co jsme to udělaly za chybu. Další hodina prográmka. Matý vypadá divně. Drží v ruce telefon a nadává. "Domčo? Máš to?" "Nope" otáčí telefon a ukazuje mi angry birds. OMFG! :DDD

Volná hodinka, jdu si koupit barvu na palicu, volím tu nejsvětlejší červenou, bóže, já budu vypadat!:DDDD
Kupuju kámošce nehty k svátku a deme do školy. Otvírám harribo všem nabízím, nikdo nechce, konečně Adam svolí, potom i Matý, Radim.. a pokračuje to, samotný mi to nechutná? Fajn, ale když to žerou všichni, taky to neni moc dobrý :D První hodina ívété. Stojí tam jakýsi chlápek a začně řvát na našeho třídního debílka, že nenatočil židli na 45° a taky na další dva, že se přihlásili bez pokynů učitele. Matý se svíjí smíchy, Kiri nemůže popadnout dech a já skoro brečím. Dvě hodinky utíkají celkem rychle, píšu si s pipinou a Matý to všem předčítá :D taky si opisuje mojí práci a furt se tlemíme. Bojíme se na něco šáhnout, abychom to nerozbili, aby na nás nepřišel ten chlápek.
Jdu doprovodit Kíru, dávám sluchátka do uší nastavím Retarda na opakování, jdu do penny, koupím čokošku a kornout, kráčím si po městě a nejspíš si i zpívám (:X). Čumim do telefonu oblizuju kornout a někdo mi šahá na rameno, leknutím ze mě vypadává šest dětí, rychle je posbírám a otáčím se, vylekala mě Verča, pozdravíme se a jdeme každá svou cestou.
Na busáku si loupu nehty a přemejšlím o kravinách, představuju si fakt divný věci :DDDDDDDDDDDDDD.
Ehm.. :D
Konečně přijíždí bus, ani nevyndavám sluchadla z uší. Sedím a po pěti minutách nevím o světe, probouzím se až za půl hodiny u nás ve vesnici. Vystoupím, udělám oběd, úkoly a razím ven. Normálka karty, kraviny, smích.
Je mi fajn.. dostala sem kinder vajíčko :3 :D
Hodná mamika.
Vaše
dětinská
Em.