3. 9. den, kdy začínají pravá muka.

Otvírám oči a radši nechci vědět kolik je hodin. Sestra chodí už oblíklá po bytě a nutí mě vstát z postele. Ani mě nenapadne. Lehnu a spím dál. Ani nevím jak, ale sedím na posteli a zapínám televizi - óčko - kde jede ranní fresh.. wtf, takový program na óčku je?
Oblékám se, čistím zoubky, žeru prášek, maluju se, vycházím z bytu a stojím na zastávce. Zkouknu tu naší smetánku a rozpoznávám všechny známé tváře. Přijíždí autobus, řeknu místo a usedám.
Zapínám sluchátka a mobil a nic už nevnímám. Občas odepíšu manželce a také zvedám hovor od kámošky.
Dojedu a z dálky vidím tu, kterou potkávám už pět let v kuse. Nevypadá nějak jinak. Přidávám do kroku a schytávám medvědí objetí, je mi fajn, dokud z ní neucítím kouř. Nechápavě se na ní podívám a ona mi vysvětlí, že měla nervy. Probereme základní věci a pospícháme zabrat si lavici.
Ve škole zjišťujeme, že se naše třída nepřesunula, naštěstí, všichni stojej u nástěnky a pročítají si nový rozvrh. Z dálky se na něj podívám, ani nepozdravím, a už házím sprostá slova.
Ihned utíkáme zabrat lavici do zadu k oknu, nesedíme tam ovšem dlouho. Přichází Matýs, nepozdraví, řekne vypadněte a my se smějeme jeho oholeným nohou. Sedneme si tedy před něj, jako minulý rok, v tom přijde někdo, kdo se nás snaží vystrnadit. Kámoška sedí na lavici a ten někdo jí převrátí. Fajn nemám náladu se první den hned poprat, ustupuji a sedám si do prostřední lavice do zadu. Dostáváme kytku v květináči od Matýho, ať nám není smutno a už do třídy vchází stará rašple.
Všichni se udivují, co tu chce, neboť za třídní máme úplně někoho jiného. Vše nám vysvětlí, že naše třídní je nemocná, rozdá nám všechny pokyny, pozve ředitelky, rozdá úkoly a až v 9:15 opuštíme školu.

Loučím se s kámoškou a domlouváme se na zítřek. Potkávám sestru a pádíme se najíst do cukrárny, necítím nohy, mám neskutečné puchýře, zkouším dokulhat do nejbližšího obchodu - penny - kupuju náplasti a spěchám na vlakáč, tam si potvrzuji průkazku a jdu zpátky se ségrou do její školy, vyzvedne si průkazku a vracíme se na vlakáč, potom si jdeme sednout na autobusák a já potkávám kámošku. "Ahoj, tebe nemám ráda" stroze odpovím, že já jí také ne a pomáhám jí s výběrem zastávky. Sedám si na lavičku a vytahuju náplasti. Nakonec sedím naproti ségře a hrajeme karty. Usmyslím si procházku, i s puchýřemi, a odcházíme do města. Ségra má meganofonní potřebu záchodu. Zastavujeme na veřejných záchodcích, okolo kterých prochází tři kluci "Hele! Co to je za pajzl, to musí bejt veřejnej hajl.. tyvole kámo! Já to uhád". Ségra je tam neskutečně dlouho, přichází s kalhotami do půlky stehen a prosebně na mě řve, ať jí rozepnu pásek. Po pár zkouškách ho nervy roztrhávám a ona si konečně zakrývá zadek kalhoty.

Ve dvě konečně přijíždím domů, necítím nohy, potřebuju na záchod a jdu čekat pět minut, než otevřou poštu. Vyzvedávám balíček a utíkám domů. Matka na mě vybalí, že jdeme na grilování. Fajne, tak se stavíme v hospodě, kde máme nabrat Dádu s dětma. Vcházíme do kuchyně, tříletýbratránek leží na stole s mokrým kapesníčkem na obličeji, spadl z rampy, má sedřenou jednu stranu obličeje. Skoro dvouroční bratránek nasedá do kočáru a vyrážíme na grilování. Jo je tu sranda, ujmu se grilu a spálím, co se dá. Píše mi Denisa, ať jdu ven a cestou koupím brambůrky.

Jdu do obchodu, kupuji její oblíbené brambůrky a venku potkávám dva pofidérní chlápky a jeden z nich řve "Váu, každá bota jiná, fajne" a směje se. Podívám se na své boty - mám na sobě crocsy - ovšem jedna je černá a jedna je bílá. Otočím se na něj vražedným pohledem, on zvedne ruce a začne se omlouvat.
Pokračuju dál, pomáhám Denise vařit.
Jdeme ven, k nám, zjišťujeme, že sme byly v telce. Procházíme na koupák a potkáváme kámoše u Denisy na zahradě, je na nějvyšším vrcholku stromu a mává na nás. Pomáháme mu sesbírat spadlá jablka a jdeme k němu ještě na pokec. Chvílu kecáme, on nám ukazuje svoje dva motory, a odcházíme domů. Volám matce, kde je. Odpovídá mi, že stále na grilovačce. Je půl deváté a je celkem tma, já, jako strašný nyktofobik zapínám baterku na mobilu a jdu půl kilometru na grilovačku.

V půl desáté přicházím domů a zjišťuji, že mám vlastně ještě úkol. Nehodlám si ho číst, posílám si ho do telefonu a doufám, že mi to na zítra vyjde.

Teď? Odlakovávám si nehty, ospale se usmívám do Davida, poslouchám za sebou PIRTIČKI a chystám se jít spát. Zítra přijedu pozdě, nechce se mi tam, možná jo, na čtyři hodiny - prográmko, prográmko, ívété, ívété - jojo.. počítačovej mág^^

Jdu si zalepit puchýře, maj se čávo^^
Em.