Blogger Widgets

Stránky

neděle 2. září 2012

konec špatný, všechno špatné.

Tumblr_m9jmk3ty5j1rshcfdo1_500_large
http://weheartit.com/entry/36402907



Áno, áno, když jsem se ráno podívala na moje super hodinky, jediná digitální kolonka ukazovala dvojku, to znamená jediné, poslední den, poslední den, který si můžu užít.
Img_0831_large
http://weheartit.com/entry/36318497
 Docházím do obýváku, sestra sedí v křesle, po zemi jsou kabely od playstationu a na gauči mě zdraví babička a dědeček, kteří právě paří tetris. Usmívám se a dopadám na židli, zabalím se dekou a sleduju zápas na vlastní oči. Nakonec děda vyhrává 20:16 a babička hází dvacku do prasátka, denní stereotyp.
Img_0202i_large
http://weheartit.com/entry/11553006

Zalehám na gauč a popadám ovladač k televizi. Přepínám různé programy a nakonec najíždím na nahrané pořady, zapínám Zapomenutý ostrov, který jsem včera nedokoukala, a celá rodinka zasedáme k televizi.
Poté utíkám do kuchyně pro výbornou snídani od babičky a zapínám Davida.. Celkem se nudím a tak píšu matce v kolik se uráčí přijet.
Stručně odepisuje, že po obědě. Čekám jí po obědě, po třinácté hodině, ale matka a ocet stále nikde. Celkem vzdávám, že dnes ještě přijedou a tajně se raduji. Děda přisedá a otevírá karty. Já i sestra se k němu sesypeme, jako vosy na med a hrajeme prší o sto šest. Sestřenka si přijíždí pro jídlo do práce, pozdravíme se usmějeme se a s dědou razíme ven pod pergolu. Zapomínám si nahoře mikinu a tak se vracím. V tu ránu mi babička oznámí, že naši přijeli, rozumím jí to až na potřetí a utíkám k oknu. Koukám se na naše prázdné auto, popadám mikinu, seberu rychle nanuky z mrazáku a s otázkou, zda nechce babička s něčím pomoc sebíhám několik desítek schodů na zahradu. S maminou se obejmu a předávám vzkaz od babičky - uvař vodu na kafe. Octa pozdravím a usedám ke stolu. Bavíme se necelou hodinu a zavolá mě prababička, ať si jdu natrhat jablíčka. Tak se tedy vydám s pytlíkem na druhou zahradu, pozdravím slepice a thám jablka, lezu po lavičce a mám chuť vylézt až na skleník, vzdávám to, sebírám poslední jablko, které se mi líbí, děkuji prababičce a utíkám zpátky na zahradu. Utíkám si sbalit všechno možné a už stojím před autem. Se sestrou se hádám, kdo si sedne za octa, sedím tam od počátku našeho auta, ale ona si zase něco usmyslela, nemám ráda změny a za matkou se bouchám do hlavy, nakonec zalejzám za octa, zamávám babičce a dědovi a propadám spánku v autě.
252211_2091063196732_1249818808_32531841_7267160_n_large
http://weheartit.com/entry/10311012
Probouzí mě zima pár kilometrů před naší vesnicí. Zavírám okno a stahuju si rukávy u mikiny. Po pár zamrknutí prozváním kamarádku, kterou potkávám za pár kilometrů a během jízdi jí ukázuju prostředníček. Vylézám z auta, pomáhám nanosit věci do bytu a utíkám ven.
Jdu kamarádce naproti a utíkám zpátky domu pro laky na nehty. Usedáváme na náměstí na lavičku a lakujeme si nehty. Každý můj nehet získává jinou barvu. Najednou sedíme u kamarádky před barákem a já si povídám s mým tří letým bratrancem, poznává barvičky na mých nehtech a pak mě vyhání. Najednou mě přepadne další z mých super nálad a začnu mlít krávoviny. "Ahoj, bacha jede emo auto, támhle jsou emo lidi, vyndej mi prosím ty emo klíče, příjdu domu v 7 emo hodinu, dám si emo sprchu, ráno půjdu na emo autobus a půjdu do emo školy.." jo.. nevím proč, ale mluvím tak. Docházím domu a všechny emo věci dodělávám.
Stihnu se pohádat s matkou, protože mi nezařídila odvoz ze školy a taky se mi chce z toho všeho brečet. Píšu si s kámoškou ze třídy, poprvé za prázdniny, a domlouvám si s ní ráno. Sháníme síly a kuráž na zítřejší den. Nehorázně se na ní těším, jo, je jedinej důvod, kvůli kterýmu tam jdu.
Uklidňuju manželínu a snažim se neposlouchat matku, která na mě řve, ať jdu spát, vracím se zpátky do školního stereotypu, který tak nesnáším.
Bojím se tam jít, jen málo lidí ví proč.
Nechci.
Em.

Žádné komentáře:

Okomentovat