Večer sem si nastavila budíka - už to je divný - a ráno, když zazvonil, jsem ho hned vypla. Táta přišel za deset sedm a řval na mě jak na malou holku, abych dopytle vstávala, že mi za dvacet minut jede autobus. Dobře. Fakt super dostat shopy. To mě po ránu nasralo hned, jako druhý. Jako první bylo, že mě nehorázně bolí v krku.
Když sem se konečně dostala z koupelny, proběhla jsem kolem linky, sebrala jsem svačinu, knížku a šla jsem se ségrou na bus.
V buse vytáhnu knížku a čtu, vše je normální.
Přijdu do školy. "Domčo, máš prosimtě tu prezentaci?" "Ale jo, jen paní profesorko? Mám divnej pocit, že sem si jí na tu flashku nedala" "Podívám se" nebyla tam ._. Koukala se na mě jako na největšího lháře, nic mě nesere víc, než když mi někdo nevěří.
Další přestávku hrábnu do tašky, vytáhnu svačinu a všimnu si sýra, divnýho salámu a zeleniny, sakra, tohle bych do huby nestrčila, a matka to ví. Co to?! Já mám tátovo sváču, why not. Tak padám na záchod a volám mamče, K. je samozřejmě se mnou. Matka se směje jak napíchnutá kráva - s prominutím. Tak zůstávám o hladu. Se zvoněním se dostáváme s K. do třídy. Pár lidí v ruce drží papír a jsou nehorázně šťastní. Všude slyším už se nemůžu dočkat, fuck yeah!!, jedu, jedu.. o.o? Dafug? Přijde Du. "Máte přihlášku?" "Na co?" "Do Drážďan?" zamává před náma papírkem. "Je o to strašnej zájem! Musíte to přinýst, co nejdřív" No kurva! Do třídy vchází matematikářka a my už nestíháme jít za prófou, co organizuje vánoční trhy v Dresdenu.
Matematika, alespoň nějaká pozitvní část dne. Je to divný, možná, ale jsem ráda, že po týdnu už zase máme matiku, od K. dostanu přezdívky kalkulátor, debil, magor,.. prostě nechápe, jak to můžu chápat.
O přestávku koukáme, kde seženeme prófu, abychom dostaly přihlášky, samozřejmě zbytek dne tráví na druhé budově a tak jsme - lidově řečeno - v pyči. Celej zbytek dne se o tom bavíme a K. je na mě - dá se říct - nasraná. Sakra, jak sem měla vědět, že to bude rozdávat o přestávku - o tuhle přestávku? - a jak sem asi měla vědět, že tam vůbec pude a vůbec proč se mnou na ten hajzl šla? -.-
Začínaj mě napadat myšlenky, že nepojedu na vysněnej výlet, ten výlet, na kterej sem se těšila už od konce toho loňského - tradice školy.
Prográmko - písemečka :')) Celý sem to posrala. Sakra, tak primitivní chyby, přišla ke mně "co to děláš? trocha otrokářství, ne?" koukla sem se na prófu vraždenym pohledem a zařvala "já už ale nevim!" a patlala se dál s programem, který sem stejně nedokončila.
Cestou na IVT potkáváme profesorku, naší vysněnou, ani nepozdravíme, přes chodbu na ní zařveme nastejno "paní profesorko" a dožadujeme se přihlášek do Drážďan, tak nějak pomyslně mi padá kámen ze srdce, strašně se mi ulevilo, byla sem happy.
To ovšem ivt změnilo. Nevadí :'))
Žádné komentáře:
Okomentovat