Včerejšek bych ráda shrnula jedním slovem začátek-dne-krásný-zbytek-už-byl-totální-katastrofa-se-kterou-jsem-nepočítala-ani-v-nejhorším-snu-a-v-noci-moc-fajné. Ano můj smysl pro jedno slovo. Who cares?
Prostě chci mít to vykurvený tlačítko a
TURN IT OFF!
protože jenom tak by to všechno odešlo. Ale nejsem zbabělec jako Elenka, takže si s tím žiji dál. Snad se to urovná. Protože strašně moc! MOC! chci aby se to urovnalo. Protože nechci přijít o člověka, kterého mám tak ráda, jen kvůli nějaké píčovině. WHATEVER.
Někdy je snažení vlastně k ničemu. Někdo bez sebemenšího snažení prostě vyskočí a těch hodin se dotkne. Život totiž není fér. Nesnažila jsem se a o ty hodiny jsem ani nezavadila. Když jsem do toho dala celou Míňu, stejně mi pořádný kus chyběl. Někdy je i snaha k ničemu, když to není přáno - když to ostatní nechtějí - když to ostatní neocení. Ale no matter what jednou, JEDNOU!, vyskočím a ty hodiny
SHODÍM!
A všichni budou čumět jak buchty, prostě protože! Protože jo!
Ale všechno není negativní.
Co třeba dnešní hokej? Norové mi slíbili, že doma budou pozdravovat. Protože už dlouho sem neviděla takhle krásný hokej. Díky tomuhle hokeji jsem rozlila dětskou lahev plnou limonády na mého milovaného Davídka. Taky jsem tak hlasitě vykřikla "gól", že se dvouroční bratránek natolik vylekal, až mu vypadl můj telefon z ruky. Člověk se nestačí doradovat z šestého gólu a oni si v klidu dají sedmý. Jako vážně? Hoši miluju! Vážně mi to dneska udělalo ohromnou radost. Zvedlo mi to náladu!
Lojzova a Hudlerova tvrz, děcka!
Vypadá to, že teď, budu muset víc pomáhat s dětmi! Mám je ráda šmoulata, takže mi to ani moc nevadí. Okrem toho dnes byl Jaroušek nadměrně hodný. Ale na co se těším nejvíc? Samozřejmě na to, že budu vstávat o pár minutek dřív a budu vodit Jarouška do
ŠKOLKY!
Ano, budu se muset naučit chodit spát dřív.
Jdu spát, spíš přemýšlet, whatever.
Zítra jsem zkoušená z výtvarné výchovy. Jasně. Vtipný. Au revoir.
Žádné komentáře:
Okomentovat