Blogger Widgets

Stránky

středa 23. dubna 2014

pinky promise.


Ležím ve tmě, on vedle mě spokojeně oddychuje. Je tak cute, že bych ho nejradši zlíbala od hlavy až k patě. Jenže vypadá tak spokojeně, že ho nechci budit. Lehnu si vedle něj a usínám.
Není to sen. Není. Pomalu už šest dlouhých měsíců - promiň, půl roku - to není sen. Je to úžasná skutečnost a já tu skutečnost miluji. Čas rychle letí a já si nedokážu představit, kdyby bylo něco jinak. 

středa 5. února 2014

nemám název.

Ahoj.
Za ty dva měsíce, co sem si tu vypsala duši, se toho stalo dost. Byly Vánoce! Víte to vůbec? Nejlepší Vánoce ever. Sice byly bez táty takový divný, ale byly to tak krásný Vánoce díky tomu mýmu Kočičákovi, že si nemůžu stěžovat na žádnou chvilku.
K Vánocům můžu leda tak říct, že mi je můžete kurevsky závidět, a že mám nejúžasnějšího muže.

úterý 10. prosince 2013

nacpeme si to dohromady.

Jsou teprve 4 měsíce školy, ale já si stejně nemůžu nějak najít čas a sepsat, co se všechno událo. Byla by blbost říct, že nic. Protože se toho událo docela dost.
Přemlouvám se už delší dobu tohle všechno sepsat, ale pak buď jako obvykle zapomenu, nebo se mi prostě nechce. Ale teď sedím ve svém promrzlém pokoji, do uší se mi vane hudba, vzpomínám na starý časy - teď zním jak nějaký pamětník - a vypisuji, to co ze sebe chci už dlouho dostat.

úterý 10. září 2013

domácí styl.

Poslední prázdninový týden mi bylo dovoleno procestovat půlku republiky a dostat se do severního města -Liberce. Vstávala sem si to hezky kolem sedmé hodiny ranní. Rozloučila sem se s mým obřím medvědem a odjela s mamčou do práce, kde sem s ní strávila půl hodiny a pomáhala jí s cenovkami. Kolem deváté hodiny jsem se vydala na Karlovarské autobusové nádraží, kde na mě už čekal žlutý autobus, do kterého sem ihned nastoupila a na čísle 2 (už nikdy nejdu za řidiče!) jsem se usadila spolu s milou mladou dívenkou. Po dvou hodinách jsem se ocitla na Florenci v Praze a strašně dlouho sem se svou né přiliš dobrou orientací hledala metro. Dostat se z Florence na Černý most bylo pro mě, jakožto vesničanku, nelehký úkol, který jsem nakonec naprosto v pořádku zvládla a pak už mě čekalo jen hodinové čekání s knížkou.