Blogger Widgets

Stránky

úterý 10. prosince 2013

nacpeme si to dohromady.

Jsou teprve 4 měsíce školy, ale já si stejně nemůžu nějak najít čas a sepsat, co se všechno událo. Byla by blbost říct, že nic. Protože se toho událo docela dost.
Přemlouvám se už delší dobu tohle všechno sepsat, ale pak buď jako obvykle zapomenu, nebo se mi prostě nechce. Ale teď sedím ve svém promrzlém pokoji, do uší se mi vane hudba, vzpomínám na starý časy - teď zním jak nějaký pamětník - a vypisuji, to co ze sebe chci už dlouho dostat.

úterý 10. září 2013

domácí styl.

Poslední prázdninový týden mi bylo dovoleno procestovat půlku republiky a dostat se do severního města -Liberce. Vstávala sem si to hezky kolem sedmé hodiny ranní. Rozloučila sem se s mým obřím medvědem a odjela s mamčou do práce, kde sem s ní strávila půl hodiny a pomáhala jí s cenovkami. Kolem deváté hodiny jsem se vydala na Karlovarské autobusové nádraží, kde na mě už čekal žlutý autobus, do kterého sem ihned nastoupila a na čísle 2 (už nikdy nejdu za řidiče!) jsem se usadila spolu s milou mladou dívenkou. Po dvou hodinách jsem se ocitla na Florenci v Praze a strašně dlouho sem se svou né přiliš dobrou orientací hledala metro. Dostat se z Florence na Černý most bylo pro mě, jakožto vesničanku, nelehký úkol, který jsem nakonec naprosto v pořádku zvládla a pak už mě čekalo jen hodinové čekání s knížkou.

neděle 21. července 2013

mexická tortilla.

Zdravím všechny larvy z okolí :3
V neděli 14. července jsem nemohla spát. Budila jsem se skoro každou pitomou hodinu a nemohla jsem se dočkat pondělka. Pak jsem se teda v osm.. možná v půl deváté vyhrabala z postele. Až do jedné hodiny jsem netrpělivě seděla u Davídka a klepala jsem se. Ve 12:50 jsem vyjela z Chodova do Varů. Vystoupila jsem si u terminálu a přijel žlutej autobus, strašně sem se rozklepala a po pár minutách jsem zjistila, že to není ten, na který čekám. Měla jsem ještě dost času a tak jsem se vydala k mamče do práce odnést si věci. Po pár minutách jsem zase stála u terminálu a tentokrát ten žlutý autobus byl správný. Sešla jsem kousek níž a z ničeho nic na mě skočil strašně mrňavej mimozemšťánek. Všichni po nás čuměli - magoři - blejskaly se jí oči, koukala na mě do výšky, vzala kufr a vydaly jsme se odnýst věci za mamčou. Cestou jsme se tlemily - někdo z nás se i mlátil :DDD - od mamči jsme se vydaly do mekáča! Ta bitch za tou pokladnou se mohla zechcat, že chcem happy meal a co jako? A dala nám je fialový! BITCH a to sme jí tam pak uklidily! To byla BITCH, že bych ju zabila :D

sobota 29. června 2013

nikdy mi to nedojde.

Hello my friends *-*
Tak prý jsou prázdniny, věděli jste to? Heh, pořád mi to nějak nedochází, ale takhle je to každý rok. Je to teprve jeden den, ale mě už někteří neřádi chybějí. Nevím, jak to ty dva měsíce vydržím.
Tak nějak prozkoumávám moje gifyo
nemůžu uvěřit, že tenhle gif je rok starý^^

Byla jsem dvanáct dlouhých dní ve škole bez mojí kamarádky, ale docela jsem to tam zvládla, vlastně to tam bylo strašně fajn. Seděla jsem s němcem, hráli jsme hry na iPadu, nasmáli jsme se. Poslední 4 dny jsme se vůbec neučili a poslední dva dny jsme prováleli už i s kamarádkou na gauči *-* 

Trochu pokus o holubičku, která nevyšla, ale vznikla z toho tahle haluz fotka, kde mi chvilku trvalo najít, kde mám předek.

Během posledních dvou dní jsem přišla i k mnoha úrazům. Ano, zakopla jsem na rovince a proletěla se I believe I can fly. Taky jsem zakopla na schodech, podotýkám, že 2x. Napálila jsem do dveří, protože jsem je zapomněla otevřít, yeah, to se stane ne?
Stejně budu mít legendární smrt. 

Každé prázdniny začínají jinak a tyhle začaly.. no.. divně. Moje žena si konečně koupila mikrofon *-* a tak jsme měly dokonalý call. Hrála si na slendyho.. málem sem neusla, BITCH. Nevím co mě to popadlo, ale včera jsem byla 2x venku! O.o^^ Nejdřív s mým dokonalým budoucím manželem, mou sestrou a jeho bratrem. Což bylo nudné, ale uklidňující a večer jsem se zvedla a šla jsem pro kamarádku. Nudily jsme se a tak jsme se vydaly na delší procházku. V půlce cesty mě napadla největší kravina ever, sundala jsem si boty, ponožky a šla jsem po silnici bos *-* Ze začátku to bylo vážně skvělé, příjemné na nohy. Kamarádka udělala teda to samé a čtyři dlouhé kilometry jsme šly bos. Naše silnice nejsou 3x hladké, takže když jsme našly asfalt umíraly jsme blahem. Domů jsem došla s nehorázným bolenohem! Naše koberce mi nikdy nebyly příjemnější. A spinkat jsem šla nasraná, protože vždycky se něco posere ne?
♪♫ Dadadadada...

úterý 11. června 2013

Křeček si to vynutil.

Někdy se zdá víkend daleko od domova nejlepším způsobem odpočinku. Ovšem ne, když tam většinu svého času pracujete. Dobře, párkrát jsem vzala koště do ruky a něco málo pozametala. Dobře, možná mě to bavilo, protože sem pomáhala prarodičům. Dobře! Nemám si na co stěžovat, byl to super víkend.
V pátek jsme se připravovali na grilování. Bratránek přišel o trochu dřív než zbytek jeho rodiny a tak jsme pomáhali prarodičům nebo jsme prostě dělali kraviny. Ten pátek to byl bratránek, který mi poslední dobou chybí - ten, se kterým se směji, ten, se kterým jsem zase malé dítě a nic neřeším. Většinu svého času jsme trávili u telefonů a hráli jsme online hry. Ovšem taky jsme vzali do ruky raketové pálky a "zahráli" jsme si badminton. Když nás kvůli mé sestře omrzel došli jsme si pro míč a různé malé míčky, které jsme po sobě jen tak házeli - ovšem asi z pěti nám nezbyl ani jeden, jelikož jsme je omylem naházeli k sousedům - kopali jsme si s fotbalovým míčem a neustále pro něj chodili k druhým sousedům, protože máme nemotorné nohy. Potom jsme to vlastně dělali úmyslně - prostě dostat toho druhého na tu zabahnatělou zahradu, jen aby se ten druhý ušpinil. Potom přišla na řadu naše oblíbená voda, samozřejmě sem skončila mokrá od hlavy až k patě - DÍKY KÁMO. Po dlouhé nudě, plném žaludku grilovacím masem a všech těhle dobrot jsme se rozhodli zahrát si petanque. Jelikož jsme tam měli dva psy, bylo celkem normální, že nám hlavní míček kradli. Ale bylo aspoň postaráno o zábavu.
V sobotu byl takový na pohodu prosezený den na zahradě s mým milovaným Davídkem. Ovšem to se moc nelíbilo mým prarodičům, ale nějak už to snesli. V sobotu jsem byla nějaká plná odvahy a tak jsem řekla lidem věci, které sem v sobě dusila už dlouho a šíleně se mi ulevilo.
To samé jsem vlastně dělala i v neděli - sezení pod pergolou, Davídek, a karty. Když jsem seděla po večeři v obýváku na gauči, rozhodla jsem se notebook vypnout a jít uklidit pokoj. V celém baráku jsem byla sama a docela jsem se tam bála i s tím pocitem, že prarodiče jsou na zahradě. Tak jsem si sbalila, uklidila jsem pokoj a šla jsem se obout, že půjdu na zahradu. Na schodech jsem potkala mého dědu, který mi řekl, že všichni už čekají dole. Tak jsme opatrně seběhla všech třicetjedna schodů a dostala jsem se na zahradu, kde mě čekalo (ne)milé překvapení. Seděla tam nějaká starší neznámá žena, spolu s nějakým mužem a mladou dívkou. Slušně sem ze sebe vykoktala pozdrav a sedla jsem si pod pergolu. Později jsem přišla na to, že jsou to babičky kolegové z práce spolu s dcerou, která se mi nejevila zrovna dobře, připadala mi na třináct, možná jí bylo čtrnáct, nevím, rovnátka, na kterých měla obmotanou žvýkačku, šíleně dlouhé vlasy, brýle a ruce stále překřížené, seděla tam s duck facem. Celou dobu jsem měla chuť jí jednu vlepit - promiň. Potom se babička sebrala, že jedeme domů. Cestou jsme se stavily v meku. Koupila jsem si tu jejich výbornou zmrzlinu a šly jsme se projít po Varech. Po pár minutách už jsem byla na cestě domů. 
Včera jsem byla ve škole zkoušená z fyziky - jen díky tomu, že u třídní jsou záplavy a nepřijela, tak jsme měli fyziku. Díky! Díky! Dešti! Tse! 
Odpoledne jsem přijela domu a začala moje bitva s mrtvými brouky. Lepit je na ten polyester a ještě k nim psát, co to je. Byla jsem vděčná, že mi ten den půjčila profesorka atlas hmyzu a že je u nás sestry kamarád, který na ty potvory ochotně sahal. Lepidlo jsem měla po rukách, po novinách, po kalhotech. Nešlo dolu. Nevadí.
She’ll be the girl of your dreams if you can close your eyes.

Když jsem to po celkem čtyřhodinové práci dokončila, vzala mě matka za prababičkou, k sestřence, takže za mýma klukama. Ovšem ty "spali" takže jsem se byla podívat na prababičku, kterou jsem za svých sedmnáct let viděla poprvé bez zubů. Potom jsem si sedla do obýváku, kde byla moje kamarádka, ovšem snažila jsem se jí nevnímat. Docela dost mě nasralo, že seděla na gauči u mé sestřenky, nežárlím, jen jako vážně? Potřebuješ mě na pět minut a čau? Lákala mě, ať si jdu zaskákat na trapolíně, kterou sestřenka koupila dětem, promiň lásko, nejsem mimčo. Okay, chtěla jsem na tu trapolínu jít, ale hrdost je hrdost.
Seděla jsem v rohu gauče a četla jsem si na mobilu knížku, když ona pronesla "co se culíš, copak ti D. píše?"  tím si plně získala sestřenky i mé matky pozornost a hned se do mě pustily s tím, že mám něco s D. Už mě vážně totálně sere jak si každý myslí, že s ním něco mám nebo, že bych mohla. Sakra! To nikdo nedokáže pochopit, že mezi námi nic není? Kromě stolu, u kterého většinou sedíme? Dokážu přiznat, že se náš vztah posunul za poslední rok - od nepřátel po hodně dobrý kámoše.
A to přicházíme k dnešku. Ráno se mě řidič - po tom, co mi na poslední chvíli zastavil - zeptal, jestli mám doma budík a jestli už se těším na prázdniny. První hodinu mě čekala čtvrtletní práce z matematiky, u které jsem chytla nehorázný výtlem. Jep, dirty mind při výsledcích. Mám dva příklady ze čtyř a ani nevim jestli dobře, ale who cares? Druhou hodinu jsem byla po dlouhé době za dveřmi. A ne sama. Hrála jsem si opičku na iPadu, nějak mě to nehryzalo. O prográmko jsme měli vymyslet vlastní program, nic mě nenapadlo tak jsem strávila celé dvě hodiny na twitteru a facebooku. Po škole jsem si vzala své úspory a šla jsem si koupit nový diář - potřebovala jsem to, ten starý je plný věcí, které jsem tam nepsala já - a ponořila jsem se do knížky. Jsem po tom dni celkem unavená, docela bych si šla lehnout, ale na druhou stranu se mi zase nechce.
Už jen poslední dva dny s tou mojí pipinou a pak si odlítne do Turecka. 12 dní ve škole sama, s D., který si jede na dva dny na Slovensko, něco mi říká, že tam ty dva dny chcípnu. Well nic..
Jsem komplikovaná. 
Ať žije zoo! 

úterý 28. května 2013

damn damn damn

Je zajímavé jak se všechno dokáže v jednu chvíli totálně zesrat. Jednu minutu sedíte u počítače a domlouváte si nejlepší ředitelský volno ever a další minutu se hádáte po telefonu s tou samou osobou a z úžasného ředitelského volna se stane naprostý propadák proválený doma. Yep, kdo by čekal, že ty nákupy, co jsme plánovaly 8765678 let nakonec kvůli počasí nevyjdou. We never get what we want, do we?
Moje ředitelský volno - můj krásný pondělek - vypadal velmi jednoduše. Vstala jsem kolem osmé - díky rodičům, kteří se divili, co dělám doma - a tak jsem zapla Davida, na Castlea sem neměla náladu a tak sem si pustila jisté anime o upírkách. Od toho jsem posléze upustila a zavrtala se do facebooku. Stále jsem ležela v posteli a tak nějak jsem si užívala pocitu, že nikam nemusím, že můžu proležet celý den. A tak se i stalo. Ovšem nic nemůže být awesome a tak Míňu chytl neskutečný headache, z postele vylezla, aby si uvařila teplou polívku. Ovšem v pyžamu zůstala až do pěti hodin, kdy jí kamarádka zavolala, že se jde ven. Ano, ven se nešlo, převlíkla jsem se zbytečně. Neštve mě jak jsem ten den strávila, jen mě mrzí, že to mohlo být lepší, s lidmi, co mám ráda.
Ale copak dnešek. Zkrácený vyučování díky maturitám? Proč ne! Dvě matematiky za sebou? Hell no! Tři písemky za den. Matika, fyzika, IVT. Všechny sem totálně podělala. Ale who the fuck cares? Všichni to moc hrotí.
Není nic lepšího, než přijít do busu, nemít si kam sednout, tak stát u tyče hned po ránu, jako nějaká šlapka. A pak si vzpomenout na super funny storku, která se stala s mojí ženou. 31. únor, že? Jep, vážně fajné dostat výtlem v autobuse, když tam sem sama u tyče a všichni se na vás otočí.
Odpoledne jsem šla s rodiči na oslavu 83. narozenin mé prababičky! Babička krásně chodila po bytě, dělá mi neskutečnou radost. Budu mít nejspíš super modříny. Taky jsem měla lízátko ve vlasech - díky Járo. Zažila jsem tam fakt fajn věci. I když jsem půlku svého pobytu tam strávila v dětském pokojíku s dětmi, protože, protože, protože, chtěly abych tam s nimi byla! Sou to šmoulové!
Děda mi přivezl mrtvé brouky pro můj projekt do školy! Nemohla jsem se jich nabažit. Normálně před pavouky utíkám, ale když tam tak leželi v té krabičce od ramy, měla jsem nehoráznou chuť posypat jimi sestry postel, třeba bych spala sama v pokoji! Dobře, to by bylo až moc kruté.
Ovšem díky dědo, že si mi je celý rok sbíral, už jenom pojmenovat a přilepit na polystyren.
Tak prý je jedenáct hodin, jestli bych nechtěla jít spát, ne, nechtěla, ale pudu mami, neboj.
Ráno chci vstát, i když zítra se mi do školy nechce, komu by se chtělo. Zítra výtvarka možná venku. Can't wait. 
Hate y'all, bye bye.

sobota 25. května 2013

moje srdce robí bam bam bam

Míňa probudila tu seriálovou část v sobě. Možná z nudy. Možná ze zajímavosti.
Chodila jsem spát docela pozdě, jen už jsem chtěla dokoukat tu zatracenou sérii tři Castle. Včera večer jsem dokoukávala předposlední díl. Tedy - předpředposlední - jak jsem ráno zjistila. Nemohla jsem se dočkat posledního dílu.
A tak jsem od půl osmé vzhůru a nekoukám na nic jiného než na Castla. A tam se probudila citlivá část ve mně. Poslední díl + 2 další díly nové série sem probrečela od začátku do konce. Řvala sem na postavy, jako by stáli vedle mě. A slzy tekly.
A tekly.
A tekly.
Super ráno.
Do toho mě ještě všichni ignorují, mám ve vážně skvěle, nemůžu si stěžovat.
Jo další pluska (fajn, total mínuska!) - spal u nás malej Davídek! jep to nechceš!
Míňa usnula u první reklamy MiB.
Komu sem, co udělala, že mě všichni ignorujou? Co to je za debilní týden? Ale jo! Sháním si někoho ven - váš kredit je nízký, na účtě máte.. xx, čekejte prosím, volaný účastník právě hovoří, zavolejte později - is she fucking kidding me? Chci jít ven. I když tam prší. No a co? Šak jenom kapky ne?
Vážně přemýšlím, že se z toho pyžama převléknu. Ale dneska jsem taky mimořádně líná. Když se rozhlédnu kolem sebe, vidím výbuch atomové bomby. Takže nejspíš budu muset uklidit - do osmi času dost. Ovšem pokud si dobře vzpomínám byly mi uděleny ještě dvě práce - žehlení a utírání prachu - nemůžu se dočkat, až to všechno udělám. No ale když musím, tak musím. Nebudu přikládat polena do ohně.
Zmínila jsem se, že mám v pondělí ředitelský? Nic lepšího jsem se za tenhle týden dozvědět nemohla.
Well, jdu zkusit probudit pracovitou Miňu a něco tady udělat.
Žijte blaze, assholes.

úterý 14. května 2013

skvělej hokej, skvělý všechno

Dobrý den!
Včerejšek bych ráda shrnula jedním slovem začátek-dne-krásný-zbytek-už-byl-totální-katastrofa-se-kterou-jsem-nepočítala-ani-v-nejhorším-snu-a-v-noci-moc-fajné. Ano můj smysl pro jedno slovo. Who cares?
Prostě chci mít to vykurvený tlačítko a 
TURN IT OFF!
protože jenom tak by to všechno odešlo. Ale nejsem zbabělec jako Elenka, takže si s tím žiji dál. Snad se to urovná. Protože strašně moc! MOC! chci aby se to urovnalo. Protože nechci přijít o člověka, kterého mám tak ráda, jen kvůli nějaké píčovině. WHATEVER.
Někdy je snažení vlastně k ničemu. Někdo bez sebemenšího snažení prostě vyskočí a těch hodin se dotkne. Život totiž není fér. Nesnažila jsem se a o ty hodiny jsem ani nezavadila. Když jsem do toho dala celou Míňu, stejně mi pořádný kus chyběl. Někdy je i snaha k ničemu, když to není přáno - když to ostatní nechtějí - když to ostatní neocení. Ale no matter what jednou, JEDNOU!, vyskočím a ty hodiny 
SHODÍM!
A všichni budou čumět jak buchty, prostě protože! Protože jo! 
Ale všechno není negativní.
Co třeba dnešní hokej? Norové mi slíbili, že doma budou pozdravovat. Protože už dlouho sem neviděla takhle krásný hokej. Díky tomuhle hokeji jsem rozlila dětskou lahev plnou limonády na mého milovaného Davídka. Taky jsem tak hlasitě vykřikla "gól", že se dvouroční bratránek natolik vylekal, až mu vypadl můj telefon z ruky. Člověk se nestačí doradovat z šestého gólu a oni si v klidu dají sedmý. Jako vážně? Hoši miluju! Vážně mi to dneska udělalo ohromnou radost. Zvedlo mi to náladu!
Lojzova a Hudlerova tvrz, děcka!
Vypadá to, že teď, budu muset víc pomáhat s dětmi! Mám je ráda šmoulata, takže mi to ani moc nevadí. Okrem toho dnes byl Jaroušek nadměrně hodný. Ale na co se těším nejvíc? Samozřejmě na to, že budu vstávat o pár minutek dřív a budu vodit Jarouška do 
ŠKOLKY!
Ano, budu se muset naučit chodit spát dřív. 
Jdu spát, spíš přemýšlet, whatever
Zítra jsem zkoušená z výtvarné výchovy. Jasně. Vtipný. Au revoir.

pondělí 13. května 2013

mrdat to

Je tu. Je zpátky. V novém provedení. Změnila se. Ale její vulgární slovník jí zůstal, i když se snažila ho vyhodit, bez něj by to ovšem nebyla ona. Přivítejme jí mezi znovuzrozenými. Vítej Miňo.
AHOJ^^
Ano, je to tak. Už nadpis napovídá, že ke změně slovníku nedošlo. Mám ráda tohohle vydavatele. Patří to ke mně a absolutně si nedovedu představit můj svět bez vulgarismů. Vážně jsem se snažila to omezit. Ovšem změnit vulgární slova na jednoduché slovo "cihla" nestačí. Ano postavila jsem celý New York - cihla k cihle. 
Ale nejsme tu, abychom si vyprávěli o vulgarismech. 
Můj první článek po sto letech a mě nenapadá nic vhodnějšího, než shrnout pár těch měsíců, co jsem tu nepůsobila. Pročítám si staré články a dokážu z fleku říci, že jsem se změnila, změnila jsem se aniž bych si toho povšimla. Už nejsem ta, co sem bývala. Troufám si tvrdit, že jsem rozumnější. I když podle některých jsem jen někdo, kdo se chová jako malé dítě. Ale fajn, jejich názor. Možná mají pravdu, chovám se trochu víc bláznivě, ale dokážu - DOKÁŽU - být dost rozumná a myslím si, že ten člověk to moc dobře ví. 
Poslední dobou mám strašné výkyvy nálad - jednou jsem nejšťastnější člověk na světě, jednou bych si stoupla na střechu a skočila, i když bych nezadupala svou optimistickou část a pořád věřila, že když skočím, poletím. Možná tyhle své výkyvy nálad nedávám najevo. Možná se v tom prostě chci utopit, jen nechci nikomu dělat starosti. Ale co! MRDAT TO. 
Proč všechno nemůže být jenom hezký, šťastný, úžasný, dokonalý? Proč je tam vždycky puklina? Vždycky se nějaká najde. A to úplně jdfisadji = mrdat!
Huumm. Pomalu za dva měsíce končí škola. Už se nemůžu dočkat. Protože tyhle prázdniny! Tyhle prázdniny! Budou LEGEND.. wait for it till end of this article.. Nemůžu se prostě dočkat. Jednou to naprosto nevnímám. Ale pak zase začne to plánování a já bych si nejradši vystřihla stříhací kalendář a každý den bych jedno políčko ustřihávala! Strašně se těším. Jak malé děcko na lízátko! Vážně! Víc! Víc! Víc! 
Budou to nejlepší prázdniny mého života a to jen díky jedné osobě, kterou mám ze všech těch lidí s přetvářkou na xichtě nejradši. Protože ona tam přetvářku nemá. 
Nemůžu se dočkat, až budu stát na tom autobusovém nádraží s tou nejtrapnější (ale pro nás moc znamenající) cedulí v ruce. Nemůžu se dočkat, až vyleze z toho autobusu a povalí mě na zem. Vážně nemůžu. Odpočítávám dny, - a to ještě nevím, kdy se sejdeme - nemůžu se dočkat, až jí obejmu tak moc, že nebude moct dýchat a já jí svými ovečkami zadusím ještě víc. Nemůžu se dočkat, až se v tom městě ztratíme. Nemůžu se dočkat, až půjdeme od matky do meka, nemůžu se dočkat naší první fotky. Nemůžu se dočkat naší procházky po městě. Nemůžu se dočkat JÍ!
Všechno tohle plánování, ONA. To je něco neuvěřitelného, ale já to mám! A nehodlám se toho vzdát. Jí ne, už jsem toho ztratila dost. Nemůžu si dovolit přijít i o ní. Protože ona je něco, co prostě nejde popsat slovy! A chápe to jenom ona! Prostě fjsofjosadjdos! Ano. 
Ovšem také se strašně bojím. Usínám s pocitem, co když to prostě nevyjde. Co bys dělala Míňo, kdyby prázdniny tvých snů jednoduše nevyšly? Jsou to dlouhé dva měsíce a ty z nich žádáš pouhých 6 dní. Ale, co když to prostě nevyjde? 
Co když přijede a ty se Míňo budeš chovat jako nějaký kretén? Co když se jí nebudeš líbit po téhle stránce? Po stránce bez netu, kde si nemůže rozmyslet, co napíše, co když ti do xichtu vážně řekne, že si píča? A co když.. co když tě o půlnoci zavraždí svýma neviditelnýma tesákama? - Klíd Míňo, je to zombie, né upír. 
Ale i tak. LOVE HER. ^^
....DARY LEGENDARY!

pondělí 25. března 2013

backos.

Už delší dobu přemýšlim nad návratem. Stejně byla blbost přestat si to psát, přesně jak říká němec. Je pak sranda si to číst^^ :DD

 Měla sem úžasný ráno. Fakt že jo :) Už jenom škoda, že sem dobíhala ten bus no :DD Ségra vzala čáru hned :D ale co? :D vysmátej pan řidič už měl připravenou i jízdenku:D Neuděláš nic^^
Dnešek byl konec, jelikož nebyla Kim ve škole, tak jsem celej den trávila a seděla s němcem. Abych pravdu řekla, bylo to i fajn:D Nejlepší byla anglina, co si budem povídat:DD
Fyzika - kámo nepsali smé:3
Fránina - nechala sem si dát dobrovolně pětku:3
Chemie byla fajn, němec mi rozebral telefon:D a divil se, že mám vodafone:'DD
Odpolko venku jenom na půl hoďky^^ Dnešek je fakt fájn..
Něco nebylo podle mejch představ, ale to je tak vždycky ne?:)
No níc buřtíci^^^
Dobrou noc:3
A těšte se na zítřek plnejch písemek :3 :DD