Blogger Widgets

Stránky

úterý 28. května 2013

damn damn damn

Je zajímavé jak se všechno dokáže v jednu chvíli totálně zesrat. Jednu minutu sedíte u počítače a domlouváte si nejlepší ředitelský volno ever a další minutu se hádáte po telefonu s tou samou osobou a z úžasného ředitelského volna se stane naprostý propadák proválený doma. Yep, kdo by čekal, že ty nákupy, co jsme plánovaly 8765678 let nakonec kvůli počasí nevyjdou. We never get what we want, do we?
Moje ředitelský volno - můj krásný pondělek - vypadal velmi jednoduše. Vstala jsem kolem osmé - díky rodičům, kteří se divili, co dělám doma - a tak jsem zapla Davida, na Castlea sem neměla náladu a tak sem si pustila jisté anime o upírkách. Od toho jsem posléze upustila a zavrtala se do facebooku. Stále jsem ležela v posteli a tak nějak jsem si užívala pocitu, že nikam nemusím, že můžu proležet celý den. A tak se i stalo. Ovšem nic nemůže být awesome a tak Míňu chytl neskutečný headache, z postele vylezla, aby si uvařila teplou polívku. Ovšem v pyžamu zůstala až do pěti hodin, kdy jí kamarádka zavolala, že se jde ven. Ano, ven se nešlo, převlíkla jsem se zbytečně. Neštve mě jak jsem ten den strávila, jen mě mrzí, že to mohlo být lepší, s lidmi, co mám ráda.
Ale copak dnešek. Zkrácený vyučování díky maturitám? Proč ne! Dvě matematiky za sebou? Hell no! Tři písemky za den. Matika, fyzika, IVT. Všechny sem totálně podělala. Ale who the fuck cares? Všichni to moc hrotí.
Není nic lepšího, než přijít do busu, nemít si kam sednout, tak stát u tyče hned po ránu, jako nějaká šlapka. A pak si vzpomenout na super funny storku, která se stala s mojí ženou. 31. únor, že? Jep, vážně fajné dostat výtlem v autobuse, když tam sem sama u tyče a všichni se na vás otočí.
Odpoledne jsem šla s rodiči na oslavu 83. narozenin mé prababičky! Babička krásně chodila po bytě, dělá mi neskutečnou radost. Budu mít nejspíš super modříny. Taky jsem měla lízátko ve vlasech - díky Járo. Zažila jsem tam fakt fajn věci. I když jsem půlku svého pobytu tam strávila v dětském pokojíku s dětmi, protože, protože, protože, chtěly abych tam s nimi byla! Sou to šmoulové!
Děda mi přivezl mrtvé brouky pro můj projekt do školy! Nemohla jsem se jich nabažit. Normálně před pavouky utíkám, ale když tam tak leželi v té krabičce od ramy, měla jsem nehoráznou chuť posypat jimi sestry postel, třeba bych spala sama v pokoji! Dobře, to by bylo až moc kruté.
Ovšem díky dědo, že si mi je celý rok sbíral, už jenom pojmenovat a přilepit na polystyren.
Tak prý je jedenáct hodin, jestli bych nechtěla jít spát, ne, nechtěla, ale pudu mami, neboj.
Ráno chci vstát, i když zítra se mi do školy nechce, komu by se chtělo. Zítra výtvarka možná venku. Can't wait. 
Hate y'all, bye bye.

sobota 25. května 2013

moje srdce robí bam bam bam

Míňa probudila tu seriálovou část v sobě. Možná z nudy. Možná ze zajímavosti.
Chodila jsem spát docela pozdě, jen už jsem chtěla dokoukat tu zatracenou sérii tři Castle. Včera večer jsem dokoukávala předposlední díl. Tedy - předpředposlední - jak jsem ráno zjistila. Nemohla jsem se dočkat posledního dílu.
A tak jsem od půl osmé vzhůru a nekoukám na nic jiného než na Castla. A tam se probudila citlivá část ve mně. Poslední díl + 2 další díly nové série sem probrečela od začátku do konce. Řvala sem na postavy, jako by stáli vedle mě. A slzy tekly.
A tekly.
A tekly.
Super ráno.
Do toho mě ještě všichni ignorují, mám ve vážně skvěle, nemůžu si stěžovat.
Jo další pluska (fajn, total mínuska!) - spal u nás malej Davídek! jep to nechceš!
Míňa usnula u první reklamy MiB.
Komu sem, co udělala, že mě všichni ignorujou? Co to je za debilní týden? Ale jo! Sháním si někoho ven - váš kredit je nízký, na účtě máte.. xx, čekejte prosím, volaný účastník právě hovoří, zavolejte později - is she fucking kidding me? Chci jít ven. I když tam prší. No a co? Šak jenom kapky ne?
Vážně přemýšlím, že se z toho pyžama převléknu. Ale dneska jsem taky mimořádně líná. Když se rozhlédnu kolem sebe, vidím výbuch atomové bomby. Takže nejspíš budu muset uklidit - do osmi času dost. Ovšem pokud si dobře vzpomínám byly mi uděleny ještě dvě práce - žehlení a utírání prachu - nemůžu se dočkat, až to všechno udělám. No ale když musím, tak musím. Nebudu přikládat polena do ohně.
Zmínila jsem se, že mám v pondělí ředitelský? Nic lepšího jsem se za tenhle týden dozvědět nemohla.
Well, jdu zkusit probudit pracovitou Miňu a něco tady udělat.
Žijte blaze, assholes.

úterý 14. května 2013

skvělej hokej, skvělý všechno

Dobrý den!
Včerejšek bych ráda shrnula jedním slovem začátek-dne-krásný-zbytek-už-byl-totální-katastrofa-se-kterou-jsem-nepočítala-ani-v-nejhorším-snu-a-v-noci-moc-fajné. Ano můj smysl pro jedno slovo. Who cares?
Prostě chci mít to vykurvený tlačítko a 
TURN IT OFF!
protože jenom tak by to všechno odešlo. Ale nejsem zbabělec jako Elenka, takže si s tím žiji dál. Snad se to urovná. Protože strašně moc! MOC! chci aby se to urovnalo. Protože nechci přijít o člověka, kterého mám tak ráda, jen kvůli nějaké píčovině. WHATEVER.
Někdy je snažení vlastně k ničemu. Někdo bez sebemenšího snažení prostě vyskočí a těch hodin se dotkne. Život totiž není fér. Nesnažila jsem se a o ty hodiny jsem ani nezavadila. Když jsem do toho dala celou Míňu, stejně mi pořádný kus chyběl. Někdy je i snaha k ničemu, když to není přáno - když to ostatní nechtějí - když to ostatní neocení. Ale no matter what jednou, JEDNOU!, vyskočím a ty hodiny 
SHODÍM!
A všichni budou čumět jak buchty, prostě protože! Protože jo! 
Ale všechno není negativní.
Co třeba dnešní hokej? Norové mi slíbili, že doma budou pozdravovat. Protože už dlouho sem neviděla takhle krásný hokej. Díky tomuhle hokeji jsem rozlila dětskou lahev plnou limonády na mého milovaného Davídka. Taky jsem tak hlasitě vykřikla "gól", že se dvouroční bratránek natolik vylekal, až mu vypadl můj telefon z ruky. Člověk se nestačí doradovat z šestého gólu a oni si v klidu dají sedmý. Jako vážně? Hoši miluju! Vážně mi to dneska udělalo ohromnou radost. Zvedlo mi to náladu!
Lojzova a Hudlerova tvrz, děcka!
Vypadá to, že teď, budu muset víc pomáhat s dětmi! Mám je ráda šmoulata, takže mi to ani moc nevadí. Okrem toho dnes byl Jaroušek nadměrně hodný. Ale na co se těším nejvíc? Samozřejmě na to, že budu vstávat o pár minutek dřív a budu vodit Jarouška do 
ŠKOLKY!
Ano, budu se muset naučit chodit spát dřív. 
Jdu spát, spíš přemýšlet, whatever
Zítra jsem zkoušená z výtvarné výchovy. Jasně. Vtipný. Au revoir.

pondělí 13. května 2013

mrdat to

Je tu. Je zpátky. V novém provedení. Změnila se. Ale její vulgární slovník jí zůstal, i když se snažila ho vyhodit, bez něj by to ovšem nebyla ona. Přivítejme jí mezi znovuzrozenými. Vítej Miňo.
AHOJ^^
Ano, je to tak. Už nadpis napovídá, že ke změně slovníku nedošlo. Mám ráda tohohle vydavatele. Patří to ke mně a absolutně si nedovedu představit můj svět bez vulgarismů. Vážně jsem se snažila to omezit. Ovšem změnit vulgární slova na jednoduché slovo "cihla" nestačí. Ano postavila jsem celý New York - cihla k cihle. 
Ale nejsme tu, abychom si vyprávěli o vulgarismech. 
Můj první článek po sto letech a mě nenapadá nic vhodnějšího, než shrnout pár těch měsíců, co jsem tu nepůsobila. Pročítám si staré články a dokážu z fleku říci, že jsem se změnila, změnila jsem se aniž bych si toho povšimla. Už nejsem ta, co sem bývala. Troufám si tvrdit, že jsem rozumnější. I když podle některých jsem jen někdo, kdo se chová jako malé dítě. Ale fajn, jejich názor. Možná mají pravdu, chovám se trochu víc bláznivě, ale dokážu - DOKÁŽU - být dost rozumná a myslím si, že ten člověk to moc dobře ví. 
Poslední dobou mám strašné výkyvy nálad - jednou jsem nejšťastnější člověk na světě, jednou bych si stoupla na střechu a skočila, i když bych nezadupala svou optimistickou část a pořád věřila, že když skočím, poletím. Možná tyhle své výkyvy nálad nedávám najevo. Možná se v tom prostě chci utopit, jen nechci nikomu dělat starosti. Ale co! MRDAT TO. 
Proč všechno nemůže být jenom hezký, šťastný, úžasný, dokonalý? Proč je tam vždycky puklina? Vždycky se nějaká najde. A to úplně jdfisadji = mrdat!
Huumm. Pomalu za dva měsíce končí škola. Už se nemůžu dočkat. Protože tyhle prázdniny! Tyhle prázdniny! Budou LEGEND.. wait for it till end of this article.. Nemůžu se prostě dočkat. Jednou to naprosto nevnímám. Ale pak zase začne to plánování a já bych si nejradši vystřihla stříhací kalendář a každý den bych jedno políčko ustřihávala! Strašně se těším. Jak malé děcko na lízátko! Vážně! Víc! Víc! Víc! 
Budou to nejlepší prázdniny mého života a to jen díky jedné osobě, kterou mám ze všech těch lidí s přetvářkou na xichtě nejradši. Protože ona tam přetvářku nemá. 
Nemůžu se dočkat, až budu stát na tom autobusovém nádraží s tou nejtrapnější (ale pro nás moc znamenající) cedulí v ruce. Nemůžu se dočkat, až vyleze z toho autobusu a povalí mě na zem. Vážně nemůžu. Odpočítávám dny, - a to ještě nevím, kdy se sejdeme - nemůžu se dočkat, až jí obejmu tak moc, že nebude moct dýchat a já jí svými ovečkami zadusím ještě víc. Nemůžu se dočkat, až se v tom městě ztratíme. Nemůžu se dočkat, až půjdeme od matky do meka, nemůžu se dočkat naší první fotky. Nemůžu se dočkat naší procházky po městě. Nemůžu se dočkat JÍ!
Všechno tohle plánování, ONA. To je něco neuvěřitelného, ale já to mám! A nehodlám se toho vzdát. Jí ne, už jsem toho ztratila dost. Nemůžu si dovolit přijít i o ní. Protože ona je něco, co prostě nejde popsat slovy! A chápe to jenom ona! Prostě fjsofjosadjdos! Ano. 
Ovšem také se strašně bojím. Usínám s pocitem, co když to prostě nevyjde. Co bys dělala Míňo, kdyby prázdniny tvých snů jednoduše nevyšly? Jsou to dlouhé dva měsíce a ty z nich žádáš pouhých 6 dní. Ale, co když to prostě nevyjde? 
Co když přijede a ty se Míňo budeš chovat jako nějaký kretén? Co když se jí nebudeš líbit po téhle stránce? Po stránce bez netu, kde si nemůže rozmyslet, co napíše, co když ti do xichtu vážně řekne, že si píča? A co když.. co když tě o půlnoci zavraždí svýma neviditelnýma tesákama? - Klíd Míňo, je to zombie, né upír. 
Ale i tak. LOVE HER. ^^
....DARY LEGENDARY!