sobota + neděle.

Sobota. Ráno. Ach bože kdo to slovo vymyslel? Vstávačka v devět. Fajne.

Ani nevím v kolik sem vypadla ven, ale vypadla. Bylo to fajne, žrádlo, pití, smích, historky, nostalgie.

Jdeme pro jedno cédko. Potkáváme jednoho starého chlápka. Proč už nechodíš na šipky? AUFKM?

Celej den se vyvíjí nějak v klidu. Ani nevím jak se to stalo, ale najednou jsme venku i s mojí ségrou. Sbíráme ořechy. Wait. Vlastně sbírají. Já jen házím klackem. Když už nasbíráme půlku igelitky jdeme se projít. Zakotvíme na jednich z našich oblíbených místech. Na schodech bývalého kina.

Sedíme ségra s Denčou chroupou ořechy a já přemýšlím nad tím kolik mě doma ještě čeká práce než se vrátí máma.

Jdeme dolů do vesnice. Prohlížím si oblohu, nádherné červánky nádherné nebe. Začnu ječet, řvát a křičet, že doprdele strašně chci ten foťák.

 Doma uvařím tři večeře a zapomínám na kafe, kvůli kterému rázem dostávám vynadáno od mámy. Fajne.

Chce si udělat super večer, jelikož táta zůstal u jeho švagra. Fajne. Najednou zbystřím, že v telce dává HP. Sorry mami, lehnu do postele, čumim na telku. Přijde matka a začne mi vyčítat, že se jí nevěnuju. Jáj sorry mámo. Čumim na hp.

Dokoukávám ho do konce, ale potřebovala bych sirky mezi oční víčka. Chce se mi spát, ale spánku se mi nedostává. Přepínám kanály. Váu dává White Collar. V českým znění, to mě nebaví. Neva dokoukávám ho do konce, přece jenom je tam Neal. A usínám.

Neděle. Ráno v 9:51 mě budí telefonát od mamky. Spíš? Odpovídám pouhým mhm. mhmhmm. Víš co? Já zavolám za chvílu. Fajne.

Ráno pak už probíhá v klidu, nechce se mi vylízt z vyhřátého pelíšku. Nakonec musím, beru prášek, chvílu čekám, na 30 minut tý doktorce fakt jebu. Mám hlad, beru perník, lehnu s ním do postele a užívám rána.

Vypadnu k davidovi zkouknu nějaký seriály a po chvilce vypadávám ven.

Ježíší zase ořechy? Zase ségra? Stereotyp.

Denča si chce u nás na netu vyzkoušet jakýsi testy, kvůli autoškole, fajn pustím jí k tomu. Místo testů se obě stáváme závislými na badoo. Neva no, lehnu si do postele s mobilem a Denča sedí u Davida. Začne na mě řvát, že má 50 bodů z 50! Váu! Po druhé jí chybí jeden bod, aby uspěla. Ale což, stejně jí moc neevnímám, koukám, na nekecej a pádluj dvojku. Jo, celkem se do toho zažírám. Ve čtvrt na pět mi volá Da. jestli nechcem zajít na kafe.

V pět se zvedáme a odcházíme k ní. Fajne, kafčo, děti, náladka. Kartičky, samozřejmě nesměj chybět.
Zvedám se, že půjdu domů, J. začíná brečet, že nemůžu. Nakonec to nějak přežil.

Zbývá mi něco okolo 50 minut do mámina příchodu, musím se umýt, najíst, udělat si tašku, uklidit byt a na nic nezapomenout, nepovede se mi to, ale co.

Na ničem už přeci nezáleží, zítra se mi tam extrémě nechce.
Chci být nemocná, chci ležet, zabalená pod dekou, koukat na filmy a smrkat.
Sakra je to tak těžký, někde chytnout nemoc?
Zduř s vámi,
Em.

28. 9. řízek.

tumblr.com

Řízek vám všem.
Dneska sem z řízku vylezla už v 10.
Víte co? :DD
Dnešek nestojí za zapsnání :DD snad jen to, že sem ho zase viděla!!!! <33333333333333333333333333 Jo!! Viděla sem zase to úžasný bílý volvo!!! :3333333333333333333333333 a už mám i model! :3333333333333333333333333 i když.. no.. já ho zapoměla! :DD ale snad je to tuten..

autobytel.com

A ten řidič se na mě usmáál :333 a mě spad telefon :'DDDD
Řízkujte do rána..
Řízek Em.

27. 9. dva měsíce 16.

tumblr.com

Čtvrtek. Aneb ten poslední.

Po stotřicátém zazvonění budíku konečně vylezám. Prší. Fajne. Mhmm. Utíkám před mámou, jelikož teď sbírá telefony.

V buse je nuda. Jak jinak. Jedu si green day a nic jinýho mě nezajímá.

První hodinu se na ty naše kyselý a unavený tváře usmívá naše češtinářka. Tak někoho si vyzkouším. Beru sešit k ruce a pročítám si výpisky. Nějak cítím, že mě vyzkouší a taky že jo. Když čte mé jméno kroutím na ní hlavou, na znamení, že to neumím. Nakonec si vysloužin trojku. Prý by mi dala i dvojku. Ale neřekla jsem jí doplňující otázku. Fajne.

Přecházíme na druhou budovu. K. můžeš mi říct na co sme braly ten deštník? No tak Em vždyť deští. Cože? Aha. Přicházíme na angličtinu. Dnes jsou aktivity. Dostáváme papírky a máme z nich udělat dvojice, zábavná hodina.

tumblr.com

O velkou přecházíme zpátky na budovu. Už nedeští. Přichází na řadu hodně oblíbené zsv. Tak si přečteme domácí úkoly. Prosím?! Ty nemáš? No tak za pět. Aha moje první pětka^ Tak a má někdo ještě nějakou aktualitu? Hm. Tak co třeba Em? A neříkej mi, že nemáš, stejně jako úkol. No.. Ehm.. :D

Zeměpis. Nezapomenutelná hodina tohleto! Prezentace nestaly tak za to jako ty nejlepší výtlemy maličkovskej největší fakáč není třeba řešit.

Poslední, nejméně oblíbená hodina. Francouzština. Mhm zdá se mi to, nebo jí vážně nerozumím ani slovo?  nevadí no. Nějak to přežívám! Cuz I believe I can fly. :D

Končí hodina. Naše poslední. Rozeběhnu se po chodbě a začnu zpívat. "dlouhej víkend, dlouhej víkend" sem se klade snad jediná otázka. Jsem normální? No jasně, že ne, jsem přece gymplák.

Sednu si na busák a netrpělivě se sluchátky v uších čekám na bus. Smrad z keramičky. Yummy. Pamatuju jak sme tam byli na exkurzi. Jojo fakt jsem potřebovala vědět, jak se vyrábí dlaždičky. 

Nasedám do plného busu. Zakotvím blízko řidiče, jelikož "mé" místo je zasednuto. Mhm. Dosedávám a sluchátka se mi zamotají do umbrelly. Vypojují se a Green Day se rozlehne po celém autobuse. Najednou jsem středem pozornosti. Odemykám telefon, aj! Zkurvenej zamykací kód. Samozřejmě ho spletu. Ach! Konečně jsem se tam dostala. Vypínám písničku, zastrkuju sluchátka zpátky, namačkám volbu "sluchátka" a pokračuju v poslouchání.

tumblr.com

Doma na mě čeká napučená mamina a výborný oběd. Celkem rychle vypadávám ven. Venku je celkem sranda. Sbíráme ořechy na silnici, před jedoucím autem a máme dost. Je to fajn.

Přišly mi vzorky od nivei~ :'))
Vůůůnička!
Miluju vás.
Em.

26. 9. středa.

tumblr.com

Středa? Je ho tam třeba.. Ehm.
Ráno probíhá vklidu na bus přicházíme podezřele brzo.
Da. mě v zápětí rozcuhává. Fajne.

Dějepis? Nuda! Nero voe. Nejvíc když prošla kolem mě prófa, když viděla moje šejdrem napsaný zápisky jakou jdou cestou pronesla "jsi pozitivní človek" podívala jsem se na ní a ona dodala "když někdo píše takhle tak je pozitivni" aha.

Matematika? Rozhodla jsem se, že písemku psát nebudeme, ale někoho si vyzkouším. Fajne.

Bižule písemečka. Celkem sranda nemůžu se dočkat tý známky.

Angličtina. Wait my píšem? O.o tak to né. Nakonec to není na známky. Fuck yeah!

Fyzika? Rozdávají se známečky Em za tři. Super. Fyzika utíká děsně pomalu.

Francouzština. Už jen ten název kámo! Děs! Copak mám z písemečky? Aha za čtyři :D aspoň nemám pětku :D

tumblr.com

Hodinové čekání na dvouhodinovku výtvarky. Fajne. M. na mě vylije půlku voňavky. Nevá no :D

Výtvarka. Dodělávání impresionismu a taky vytváření nějakého blevajzu za pomoci pěny na holení. Váu. To všechno zakončené malováním jakýsich perníčků. 




Přijíždím domů a během pár minut jsem najedno u Dády, najednou vařim špagety s nějakym blevajzem pro jejího muže, najednou utírám jednomu z jejích dětí prdel, najednou zabíjim mušky, najednou sem se stala součástí jejího bytu.

Normálka, rádi sedíme na lince..

Žíízeň.. ajijájájaj :DD

#LIVEWHILEWE'REYOUNG
Em.

25. 9. úterok.

tumblr.com

Úterý? Ráno jako každé jiné, jen s rozdílem, že ocet a matka odchází spolu. Na očku jede nějaká ošoupaná písnička, rychle kouknu, co bude po ní. #LWWY áá! Projede mnou husina. Kouknu na hodiny 7:09 do háje musíme jít a tak nevidím ten super videoklip škoda! Procházíme okolo rodičů, kteří čekají na svůj společný odvoz do práce. Tlemíme se, pozdravíme a stále diskutujeme o #LWWY autobus přijíždí až za 7 minut, sakra ségra ten videoklip bysme stihly. Nastupuju do busu, všude sedí malí děti, tašky vedle sebe. Fajne. Stoupnu si a držím se tyče. Á stojím u tyče sakra em je ráno a ty už u týče? Mám dost, jedna holka si jde stoupnout, se ségrou okamžitě zabíráme jejího fleka.

Zeměpis, pustí nám jakýsi film o austrálii a odejde za dveře s párem jedinců aby je mohla vyzkoušet. Fakt vypadáme, že se na to hodláme koukat? Hů klokan. Všichni okolo nás mají u nosu kapesníček no doufám, že taky nastydnu.
Matematika, kde jsou ty domácí úkoly? Aha.. Sedněte si každý sám. Fajne. Písemečka, aha tak ne. Jen aby se nám lépe soustředělo. Hodina je tichá a pomalá. Je tu vážně nezvyklé ticho. Všichni se bojí promluvit.

Velká přestávka? Jsem king :D D. a já.. Trošku se poperem no :D teda je fakt že nejvíc toho schytám já :D neřešim.

tumblr.com

Přichází literatura. K. a M. se nechávaj vyzkoušet, blázni :D Pak už jen nějaké kecání o humanismu v českých zemí. ^^

Dvě dlouhé hodiny prográmka, zjišťuji, že myslím děsně složitě a že miluji podmínky. Co se dá dělat. Popíšu můj super sešit a další hodinu se mi do toho už nechce, myslím minimálně a počítám minuty do konce hodiny.

Volná hodina. "Em stihnem to ještě k nám domů?" okej jdu s K. a čekám venku v úmyslu se najíst. Jojo chutná svačinka. Jdeme do školy máme ještě půl hodiny času. Slušně pozdravíme a hned dostaneme výprask, že máme boty, a tak se výzujeme a pokračujeme v cestě, zakotvíme na jakési lavičce a tam drbeme do začátku hodiny.

tumblr.com

Dvě hodiny ivete. Stejná učitelka jako na prográmko, jen jiné tempo a jiné učivo.

Nějak to přežívám a po devadesáti minutách se konečně dostávám z budovy. Čeká mě hodinové čekání na autobus.

Na busáku se spolu s Da. smějeme podprůměrné inteligenci některých případů.

Konečně prijíždím domů.
Teď se nejpíš půjdu biflovat bižuly.
See ya.. on the other site.
Em^^

víkend + pondělok.

(půlka článku je psaná na mobilu, tak omluvte, že nejsou háčky a čárky)

tumblr.com

Patek? Skolu prezivam docela v pohode, nemusim nekam spechat - je patek a vikend ceka. Dobrovolne se nechavam vyzkouset z bizule. Profesorce skoro vypadavaji ocni bulvy z dulku kdyz spatri mou ruku ve vzduchu. Necekam jednicku, z bizule?, nakonec jasam nad dvojkou a s pohledem "like a boss" si jdu sednout. Po cele skole hledam tridnici tridy sexta, utikam do kabinetu nasi tridni, odevzdam ji tridnicu a omluvenku na telak. Rodinne duvody? Temi nesmis plytvat. Jasne! Domu se dostavam uz ve dve, mamuse do me dostane obed a ve tri si to kracime k matky kolegyni. WTF? Kam to jede? "Jdete dovnitr holky, ja jedu jeste pro mamku". Aha. Kafco s M. Skoro ve 4 sedime v aute naskladany jako sardinky. Zandavam sluchatka a nic jineho nevnimam. V urcite pomlce slysim hlas ridice "nejedem tudy uz podruhy?" na moment sundavam sluchatka. Nas pet najednou bedlive pozoruje cestu "jo jedem, tohle auto v pangejtu uz sme potkali" odfknu si a petina auta se zacne nesnesitelne smat. Po par minutach konecne projizdime hranice "hertlizch wilkomen" nas vylet k nemeckym sousedum me trochu, trochu vic, zklamava, nejake nemecke penny, kik a tedi^ skoro vsude pred zavirackou. Nakoupime vse potrebne i nepotrebne a zase vyrazime do cech. V pul devate uz se zase hadam se segrou a jsem rada ze nejela s nami.

Sobota? Neco kolem dvanacte se konecne davam dohromady a pujcuju si octovo mobil, telefonni cislo vytukavam z pameti. Pip, pip "prosim?" "cus pyco taj em, des ven?" dostava se mi odpovedi ze venku uz je a ze mam prijit do nejake zahrady. S kabelcickou prolezu ten prales "co tady kradete?" zajecim a P. se posere leknutim. "cau ty pico" odpovidaji na muj pozdrav nepozdrav oba trhaci orechu. I pres fakt, ze orechy nejím pár jich taky nasbírám. Konečně vylezeme ze zahrady a sedáme si ke staré kašně. Vytáhnu mobil, zapnu gagnam style a pozoruju je, jak žerou ořechy. Všichni si zpíváme a já to oboum musím poslat. Začne 1D #LWWY. Zpívám si "jááááj co to posloucháš.. vypni to" jo aby se P. neozval. "Co to je?" optá se prozměnu Déňa. "WTF? AUFKM? Co to je? ou ém dží!" skoro sebou šlehnu. Nakonec jí písničku taky posílám, ano ano, dnes už jí má na vyzvánění. K našemu denímu algoritmu se teď přidala pravidelná návštěva mé sestřenice D. Přijdeme k ní, pohrajeme s J&J, dáme partičku karet a já odejdu, Déňa zůstává, bydlí jen pár schodů nad ní. Aha, dřív, když tam nebydlela.. to bylo keců, vykala D., pomlouvaly se navzájem a teď? Nerozlučné sousedské kamarádky? Nechci rači ani řešit. Přišla jsem domů, zapla HP, uvařila si hot chocolate a těsně před koncem usla.

tumblr.com

Neděle? Jó to už je jiný příběh, Déňa přijde a my okamžitě mizíme k D. Lehám si na miniaturní gauč a nechám ty dvě se vyžvanit, přijde ke mně J&J a koukáme na metal. Váu.. počkej, Em, ty čumíš na metal? J. to přepne na dobu ledovou, nasměju se, jako nikdy předtím. Domů se vracím brzy, připravím tašku a dozvídám se, že K. nejde do školy. Fajne.

Pondělí? Ano, pondělí, aneb den, kdy jsem málem porodila.
Škola začíná vklidu, dějepis, nadepíšu si o hodinu celý index, angličtina. Sedá si ke mně Z. aha o.O, že to prý umím :')))))))). Píšeme písemku, už nikdy. Další hodina a je na řadě chemie, klepu se kosou i strachem, abych nešla k tabuli "číslo 18" doprdele.. jsem 19! "číslo 8.. 7.. 6" *whéééw* Na konci hodiny jdeme do laboratoře, prófa nám ukazuje jakési hoření síry. "No a ten kouř, ten je jedovatý, no.. tak vás tu přiotrávím" Všichni začínáme kašlat, někomu z nás je i celkem špatně, kašel, kašel, kašel. Aha. A je na řadě matematika, slíbila nám písemečku, ale co. Nakonec nepíšem. Troufnu si tvrdit ze matice dokonce obcas i rozumim. Sem divna? Nebo co? A co tak nedostavam ctyrky petky, nesedi na me par meme komixu ale zalezi na tom? Matika ubiha rychle mozna protoze se nenudim, delam si vypisky, pocitam, zvedam levou a pravou ruku a nekdy, abychom si zavzpominali na prvni tridu, ukazu na prstech pocet cisel v definicnim oboru nebo oboru cisel. Po matice přichází fyzika, někde sem prošustrovala knížku, ale to není potřebné, protože přichází s natištěnou písemečkou, takže z matiky nám nedá a z fyzule jo? Nejspíš to mám špatně, noacooooOOoo. Na řadu přichází poslední hodina dne - francouzština. Na začátku nám rozdá slovíčka, ém, počítám, že za pět. Potom se ptá, kdo ještě nemluvil o rodině. Samozřejmě, že nejsem sama, ale vyvolá mě. Hledám věty v článku, mluvím o svatbách, mluvím o své rodině a o členech normální rodiny. Wait, mluvím? Haha! Je mi špatně, je mi nehorázně blbě, mám křeče v břiše, bojím se, chci aby to skončilo, nikdy tohle nikomu neudělala, jsem první, a vím, že to neumím. "Ták co byste jí za to dali?" schodnou se na čtyřce, Em? Tobě se chce vážně brečet? Potom prófa pronese "Ták, takhle vypadá profilová maturita z francouzština, samozřejmě, dneska ti to ještě známkovat nebudu" *whéééw, dítě zalezlo zpátky*

tumblr.com

?nene!:D

Em^^

18. 9. gangnam style.

^^Ahoj
nehodlám popisovat svůj den :D snad jen to, že sem zase zakopla, že nevím, jestli se máám smát nebo brečet.
Co mám dělat? Smát se vlastnímu neštěstí, nebo brečet nad tím?
Sakra..
Fakt sem to podělala?
Nechci to řešit.

http://weheartit.com/entry/37593184

Gangnam style
jedééém!

 Nějak nic neřešim :') nechápu, jak jsem mohla dostat jedničku z prográmka za aktivitu. Nechápu, jak se jí mohl líbit můj úkol, že prej si to tak představovala, když ho měla V. třikrát delší a hezčí, prej profesionální, aha.. taky bych chtěla tatínka programátora.
Protože mám super mobilní tapetu, protože je na ní ona. Protože K. řekla, že sme si podobný, že né jenom vzhledově.
Ať žije zelenej semtex :3 Super zelenej jazyk :3

Měla bych se učit,

měla bych si přepsat sešit fyziky,

měla bych si udělat úkoly z matiky,

měla bych si udělat úkoly z francouzštiny,

měla bych toho udělat hodně? 

Ale víte co? 

Komára na vás^^

Vůbec neřešit..

Dnešek nechápu, chaotický den, plný zábavy, únavy a keramiky.

Keramiky? No jasně pyčo :P

Vázová

Em.

17. 9. i see.

O víkendu pomlčím, prostě normální dva/tři dny.

^^
Dnešek?
Ráno? Nechtělo se mi vstávat.
Otec na mě řve v půl sedmé ať vylezu z postele vylézám až v 6:50. Fajne, mám 20 minut na obléknutí, hygieny, probuzení ségry a ostatních věcí.
Probouzím ségru, jdu si pro ranní dávku tabletky. Oblíkám se a zpívám si divné songy. Pereme se o koupelnu, nakonec jdu jako druhá, tlačí mě čas. Nestíhám si ani rozbalit můj nový, kupodivu žlutý, kartáček a tak sahám po starém. Poprvé v životě dělám v koupelně dvě věci najednou -  si čistím zuby a druhou rukou nanáším řasenku. I see.
Autobus stíhám nakonec fajne.
Utíkám přes město, nesnáším když má Kíra zpoždění, oh, ona si to kráčí v podpatcích I see.
Fajne. Škola?
Ani mi nemluv. Celý den koukat jinam, aby tě na žádný zkoušení nevyvolala? Fajne!
Zmíňila jsem jedničku z matiky? Á, ona měla písemku za jedna. I see.

Odpolko se ze školy vydávám naprosto opačným směrem. Zbývá mi 20 minut do odjezdu busu, ale já si du doprovodit Kíru. I see.Po cestě volám ségře, ta už je na busáku, I see, chci přejít silnicu, rozhlídnu se doprava, doleva, doprava, wait, kdo to byl vlevo? Přejíždí auto, omámeně koukám na levo.

"Ááááá.. MC Banty, čáu, nevíš v kolik mi to jede?" "Eh, ahoj, em.. er.. no.. nvm" I see.
Čekáme spolu na bus a já féjpálmuju nad svou sestrou, která, no, dejme tomu mě vůbec neztrapňuje. I see.Můj bus přijíždí dřív, čáu I see.

Přijíždím domů, matka dělá něco se špajzem. WTF? o.o rozhodnu se jí pomoct, nedá mi to a zapínám fejs. Píše mi Déňa, jestli dem ven, né nejdem, musim si opsat sešity.
Beru k ruce prográmko a opíšu ho, udělám úkol a následně ho házím na twitter, I see. V. mi odepisuje s úplně jiným algoritmem, I see.

Konečně padám ven, chci si s sebou vzít Járu, ale ten chce jít jedině s mou ségrou I see. Nemá mě rád? I see.

Dostávám prachy a utíkám do krámu. Po deseti minutách rozhodování, sahám po česnekovejch brambůrkách. Ještě včera mě pálela držka a neska nový? I see.

Jdeme ven, potkávám ségřino ghetto. Zdravím Járu a Jíru. Dostává se mi "pápá" od Jíry a fakáč od Járy, co se dá dělat. Sedáme si ke "kinu". Když už mi zamává asi páté auto nedá mi to. "Hele Dý? Nepudem rači ke kostelu? Tady nás všichni viděj" I see.

Sedáme ke kostelu, rozbalím brambůrky, během pár minut se rozkládají v našich žaludkách. "Nějak mě pálí jazulda" "Em, vyplázni na mě jazyk" *mlééé* "Ty pýčo! Nemáš náhodou alergii na česnek?" "O.o co? ne, nejsem na nic, snad" "máš vosypanej jazyk" I see.

Jdeme dolů, zpívám si, scházím asi 7 schodů, tancuju, zakopávám, letím, ve vzduchu cítím, že dopadnu na schody a tak si povyskočím (nemám páru, jak). Dopadávám držkou na zem, taška přilítne přede mě a Déňa? Nejdřív se zeptá, jestli sem OK. Pak to nevydrží a směje se. Já se tlemím, ale nejde mě slyšet. Mám dost. I see.
Jdeme dolů, položim si hlavu na stůl, začne mi do ní mlátit a já mám obouchanou hlavu as pyča.

 Přicházím domů. Nevím, co se děje. Všude kolem lítá negativní energie, nevím proč, ale nic to semnou nedělá. Zní to divně, ale zítra se mi tam nechce, i když máme v pho rozvrh.
Prostě ne..
nepodrážděná,
unavená,
Em.

14. 9 bomba.

Můůůůůůůůůůůůů.
Ráno? Začíná celkem nevinně, pokračuje celkem divně. Jakože na kartáček zapomenu dát pastu, málem mi ujede bus, ve kterym sedí revizorka, zapomínám doma žvejky. Jdu naproti K. potkávám jí skoro až u jejího baráku, utíkáme do školy, abysme neměli zápis. Přijdu do třídy a vidim.. :3.
Nejhorší byla matika "připravila sem si pro vás čisté papíry" "na co?" a on se na mě otočil, myslel si, jak nejsem blbá a začal plašit "na píísemku! doprdele máš gumu?" o.o aha..
Pak už to nějak probíhalo.
Na konci dne přišel tělák.
Můj první tělák za tenhle školní rok, nová učitelka, nová tělocvična, nové předpoklady. Pět let jsem na tělocvik měla učitelku, která nebyla zrovna štíhlá, celý tělocvik proseděla na židličce a komandovala ostatní, docela jsem se tohohle tělocviku bála. Jak očividno, nesnáším tělák.
Přišla, dokonce se převlékla do sportovního! Váu! Zaběhla s náma kolečko! Cvičila s náma rozcvičku! A pak plesk ho, celejch 5 let se mi nic nestalo (pokud nepočítám naraženej prst, když sem si bouchla do boxovacího pytle) zahrávala sem míč bagrem, zlomil se mi nehet, nějak se mi zaryl do prstu a začala stříkat krev. Zalepila sem to a bylo to v pho.
Přijela sem domu, nažrala a šla ven. Potkala sem ségru s klukínama. Šla jsem za nima do vypuštěné kašny, ejhle, rozbila sem kousek zíďky a spadla. Málem sem si natrhla F.
Denisa se samozřejmě směje a já se bojím, že to spadlo na jednoho z bratránků. V pho, odřená holeň a de se dál, jede zájezdový autobus, všichni mají stáhlý okýnka začnu pištět něco ve smyslu "ahóóóóóoóóój!" aha..
Celkem fajne den, půl osmý, za chvílu přijede mámuše. Sedám si na zem, Denisa na silnicu háže bílý kuličky a dycky když projede auto, tak se běžíme schovat! :D Krutě to praská.

12. + 13. 9. nemluv.

Včera nebyla nálada na psaní potrhlejch článků, měla jsem se fakt divně, ne, že jsem odmítla Denisu, ale dokonce jsem si šla dobrovolně obarvit hlavu k Dádě, nechala jsem se zmlátit Jároušem. A nechala jsem si líbit dežotní narážky od D. Neřešim to.. včerejšek byl divnej, nejdivnější byla výtvarka - malování krokodýlů kafem a černym čajem? Srsly? Jsme děti, nebo druháci? Eh, ale dost o včerejšku, jde se na dnešek.

Ve tři hodiny ráno se probouzím a protahuji se - křeč do nohy, fajne, začínám masírovat a skuhrám bolestí, zamotá se mi hlava a spim dál. V půl sedmý začne ségře zvonit ten kktskej budík! Nervama se probouzím a zvedám se, co to? Nemůžu se otočit na pravou stranu, fajne. Já kráva! Nesundala jsem si večer polštář. Když už konečně dojdu do školy zdravím všechny, kerý potkám. Neska má narozky Niall! :3 a taky on O.o náhoda?

Když konečně uběhne 5 hodin školního času, když už jsem konečně přetrpěla všechny narážky od D. a když už jsem konečně setřela pot z hodin, u kterých nechceš, aby se na tebe učitelka podívala, jsem po hodině odjela domu.

Začala jsem lítat sem a tam, tam a sem. Přijď do školky, půjdeme pro Járu. Fajne. Boží, boží!! :3 Úžasnej prcek! S ještě úžasnějším bráchou, kterýho sem si mimochodem vzala ven.

Byl to super den, všichni mi chválili tu strašnou barvu na hlavě, až na Denču, která řekla, cituji "vypadáš, jak kdyby tě pochcal někdo s krámama" "díky". Na konci dne jsme si pokecali s panem hlídačem, kterého máme nejraději. Odvedla jsem Járu od nás, Jíra už spal, tak jsme ho tam šoupli oknem, byla to sranda.

Taky jsem si konečně dokázala přiznat něco, co jsem zapírala už delší dobu, né vůbec to neni ňuňu.. asi mám horečku, asi mi je blbě, stále neotočím krkem a celý den se mi motá hlava. Nemám náladu, nevím, co dělat.
Všechno je úplně na.. jáj.. konec! Em.

11. 9. super den.

Ráno se mi vůbec nechce z postele /všimli ste si, že každej článek začíná slovem ráno? :D/. Přijíždím ke škole a dojde mi smska "jdu ještě k doktorce, nevím, jak stíhám, nečekej na mě" fajne, jako včera, no. Docházím do školy, Kíra furt nikde, chybí 10 minut do hodiny, ona stále nikde, pět minut, přichází Matý a každýho zdraví gayovským přízvukem "ahoj" nebo se mi to zdálo? o.o Zvoní na hodinu Kíra stále nikde super. Hodina utíká pomalu, nemám s kým si povídat, v tý řadě jsme trošku izolované. 10 minut do konce hodiny *knock, knock* "Dobrý den, já sem byla u doktorky". Všechno ze mě padá. Dosedá ke mně a začně křížovej výslech, kde tak dlouho byla "seděla sem v šatně, čekala sem do konce hodiny, ale pak prošla říďa" féjspálm + rofl! :DDD

Škola ubíhá celkem rychle. Přichází na řadu prográmko, fajne. Usedám na tvrdou židlu za starodávný počítač. Začínají algoritmy, super, super, ještě lepší, sakra, můžu ještě přestoupit na SVS? Přestávka! Pět minut povídáního s Verčou o tom, co jsme to udělaly za chybu. Další hodina prográmka. Matý vypadá divně. Drží v ruce telefon a nadává. "Domčo? Máš to?" "Nope" otáčí telefon a ukazuje mi angry birds. OMFG! :DDD

10. 9. po dlouhé době dlouhý den.

Ráno bylo stejné, jako každé jiné. Ve škole jsme začínali dějepisem a já na chodbě potkala naší třídní, takže je konečně ve škole. Přivítala se s námi a pustili jsme se do hodiny. Potom řekla, že doufá, že jsme si nevyhodili staré sešity, že si prý napíšeme písemku. Super. Fajne. Kůl.
Celý den nějak ubíhal - neubíhal a bylo to celkem fajne. Přišla hodina fyziky. Ještě před hodinou jsem děsně mlela až mi Kíra řekla větu, která mě zaskočila "už nemluv". Dobře dobře, zapřísáhla jsem se, že celých 45 minut nepromluvím ani slovo. Učitelka vešla, hodina probíhala v klidu, Kíra mě nutila promluvit a já jí pouze psala do sešitu to, co si myslím. V 34 minutě učitelka řekla slovo "molekulkách" chytla sem výtlem a slovo po ní opakuji. Kíra cití pocit vítězství, že jsem promluvila, ale rázem jí dochází na co při hodinách fyziky myslím. Smějeme se do konce hodiny. O francouzštinu, úplně nepřipravená, dostávám svou první známku, trojku. Ale škola není zajímavá, tak proč o ní psát?

 Stojím venku s Déňou na lavičce a telefonuju s mamkou, prší u nás a tak čekám, kdy to přejde, abych mohla jít na poštu, ona mi oznamuje, že u ní v práci je pařák a svítí sluníčko. Otáčím se a začnu pištět, nechápavá matka na mě začne řvát, co mi jeblo a já stále pištím a koukám na toho super pavouka, který si k obídku dopřává mouchu. Foceno sice mobilem, ale i tak nahání hrůzu. Fuj, už nikdy!

9. 9. wish something.

Ráno vstávám, kupodivu, už v 7:40 ovšem dělám, že spím a ležím do devíti. Už mě to nebaví a jdu si teda pro prášek. Táta má ještě pár promile v krvi a tak je s ním sranda. Kecáme a já stále čekám na prachy. Najednou přijde tátovo známý a donese krabici nanuků, táta na něj kouká s otevřenou pusou "ty si to nepamatuješ?" "co?" "objednal sis u mě nanuky, vždyť si mi je i platil" aha, chytám výtlem a sedám si zpátky. Táta dává pár nanuků na mrazák, konečně z něj vypadávají prachy a já se chystám ven. "V 11:40 dávaj Kačenku a strašidla, tak ať si doma" "Jasné, kdyžtak mě prozvoň, kdybych nepřišla" zavírám za sebou dveře a utíkám za Déňou.

Ta si zase krepuje vlasy, ale ihned vyrážíme ven, máme se skvěle, je to jako každý den, ovšem furt si domu lítám pro nanuky, je mi fajn a směju se jak píchlá ryba.

Em si hraje s těma úžasnýma drátama:3

Ehm :D

Byl to fajn den, hlavně mi v 11:40 volal ocet, že mi nahrává Kačenku a strašidla :DD mám z něj dost :D
Nemám náladu ho celý popisovat. Majte se blaze užívejte další školní víkend.
Jsem konečně happy, protože je tu.
Love u.
Em.

8. 9. to se jako můžu vyspat?

Ráno mi snídani donáší tříletej bratránek. Nějak kecáme s jeho mamkou a pak mizim ven. Sedíme před barákem a já usínám. Proto se zvedáme a padáme do krámu, u kterého potkávám octa. "Dobjej" pozdraví mě, mávnu na něj a on dodá "Nevidělas mě", neboj. Jdeme ven, potkáváme hada, Denisa ho ukamenuje a já mezitím sedím na hřišti a pozoruji mraky. Potom přijdou kluci, tak si sedneme jinam, chvílu s nima pokecáme a zase mizíme. A takle je to vlastně celý den, pokaždé, někde jinde potkáváme kluky - ty samé. Nakonec si s nima kopeme na hřišti.
Jdu na skok domů a vypadne ze mě otázka "kde je ocet?" matka mi odpovídá, že prý asi v práci. "Aha, já jenom, že jsem ho neviděla u krámu" chytám výtlem a ségra říká to samý.

Měli jsme si jít do hospody na dvůr jít opejkat buřty. Tak tam jdu, ale jim se nechce, tak jim ukradnu skoro dvouročního bratránka a nesu ho na krku pryč. Celou cestu ho učím říkat mé jméno. Nakonec z něj vypadne něco jako "mňamina" což se docela podobá mému jménu. Mám radost a jdu si s ním kopat. Asi po dvaceti minutách ho odnáším zpátky, ale dostávám toho druhého. Tak se ve třech vydáváme do boudy, kde sedí Denisa a kluci. Chvilku sedíme a čekáme, až se jejich máma vrátí, potom už je odevzdávám nadobro.

Pupísek~
Mňamina!:D

Večer si deme sednout k Dadle, prostě sme s pinďatama celej den, domu se dostáváme okolo desáté a já padám únavou.
Uvidíme, co prožiju dneska :')
Em.

7. 9. konečně pátek.

Ráno začíná fakt strašně, odkrývám se a umírám zimou, ale je pátek a nechci nic měnit, proto vycházím ve tříčtverečních kalhotech a mikině. Jo, venku mrznu, ale co mám dělat.
Ve škole jde všechno hladce, dokaď nemáme biologii. Píšu si zápisky a pomalu usínám. Napíšu chybu, otočím svou chytrou propisku a ugumuji kousek slova, kousky gumy odfukuji pryč. Ovšem z pusy mi rázem vypadává žvýkačka, reflexem jí ihned zvedám do pusy a začínám se smát, Kirina na mě udiveně civí a myslí si, že mi vypad zub, dostávám ještě větší výtlem, začínám smíchy brečet, snažím se neprozdrazradit se, skláním se k sešitu, slzy mi tečou a stále se směju. Řasenku ani neřeším, bojím se zvednout hlavu a stále se směju. Po deseti minutách se házím do klidu. O dějepis? Spartakovo znásilněníčko? Mám toho profesora ráda!:D

Celý den si jí zpívám^^ :3

Odpoledne máme dvě hodiny tělocviku, ovšem jsme jen poučeni o bezpečnosti a koukáme do tělocvičny, potom jsme propuštěni domu. Mám hodinu do příjezdu autobusu, jdu se s Kírou projít, jdu jí doprovodit domů. Přichází mi smska od mamky, že tam jedou, jestli už sem skončila. Setkávám se s nimi u Penny a jde se nakupovat :3 Nabíráme každou věc, která se nám dostane do ruky, s tátou se všemu smějeme a za chvílu už košík neunáším a předávám volant octovi. 

Přijíždím domů dělám si rychlý oběd, popadám krepovačku a mazám ven. Jdeme k Déňe domů, kde koukám na jejich postarší foťák, trošičku mi kapou sliny a poté jí jdu nakrepovat palicu. Závidím jí ty její kilometrové vlásy a po hodině vycházíme ven. 

Po uvážení jdeme do parku, chceme se jít konečně zeptat kastelána na brigádu. Otevíráme dvířka s nápisem zákaz vstupu, v naději, že nás nikdo neuvidí. Ovšem, uvidíme mladého kluka, asi syna kastelána?, a schováme se za válník, přichází k nám pejsek, začne na nás skákat a mladý kluk ho volá jménem. "Hledáte někoho?" "Pana kastelána" "Tak to jsem já" čelist mi padá až ke kolenům, jak může tak mladý, hezký kluk být kastelánem? :D

Domů dorážím až ve 21:20 a podle skypu zjišťuji, že jsem byla přesně 24 hodin bez počítače, jsem kupodivu v klidu, akorát mi chybí ona.
Teď tu sedím u Davida, občas se leknu ségry, která mluví ze spaní a usínám.
Em.

6. 9. iukwim number.

Áhoj :')
Neska nemám v plánu rozepisovat celý den, jen povím, že ráno bylo celkem fajn, zhrozil mě jen pohled na slunečnice, které byly vyvěsené na školních oknech.
Odpolko jsem šla ven s kámoškou a od dvou do půl sedmé jsme naháněly pana kastelána, bez úspěšně.

Bebuna, kerou sem si dala do tašky
a ona zmizela -.- :D

Noco, sluníčko mi pařilo při kartách na palici :D

Děsná únava..

Lehoučkej příklad z geometrie?
To těžko!:DD

5. 9. den čtvrtý.

Hodiny ukazují 6:50 a já teprve vylézám z postele. Naštěstí vše stíhám dodělat a v 7:10 utíkám na bus. Potkávám matku, která stojí na zastávce a čeká na svůj odvoz. Autobus tam už stojí a tak okolo ní proběhávám a dávám jí ruku před obličej se slovy "všechno se ti zdá, nejdeme pozdě, nejdeme pozdě" zasměju se a lezu do busu.

Všechno probíhá normálně. Začínáme dějepisem, jelikož na něj máme třídní, která chybí, dostáváme supla. Pan profesor je na nás hrr.. tak to moc nestíháme, ale pak se dostáváme do klidu. Někdy se i zasmějeme nad tím, jak se do Spartaka vžívá. Jedeme i chvilku přes přestávku a tak nám z ní zbývají pouze dvě minuty. Připravíme si další předmět a už zvoní. Tentokrát matika, geoška atd. Začíná velká přestávka, na chodbě potkáváme učitelku na bižuli a hodíme se s ní do řeči - je jedna z mála, se kterou to jde. Začneme se bavit o vytahování tasemnice z konečníku a jí vůbec nevadí, že u toho jí pomeranč. Prolítne mnou husina a zapištím něco jako "vždyť jíte". Zamumlá něco, že jí to nevadí a po dvaceti minutách zase sedíme na tvrdý židli a na hodinu přichází bioložka. Chvílu se s ní smějem, pak píšem zápisky a máme blbý keci. Na řadu přichází anglina, nová učitelka, která zná jen půlku třídy, začne hodně rychle mluvit anglicky, ale s tím já problém nemá, rozdá nám kartičky a mluvíme mezi svými sousedy - je to fajn, nemusíme mluvit nahlas. Fyzika - trošku problém, minulý rok jsme měli učitele, kterého nikdo nevnímal, teď opakujeme s profesorkou, jo vlastně ona opakuje sama. A teď přichází to nejhorší, francouzština. Na začátku se nás francouzsky ptá, zda se někdo podíval aspoň do učebnice - aspoň myslím - všichni odpoví, že ne. Je mi jí líto, ale je to tak. Tahá z nás, co jsme dělali o prázdninách, samozřejmě francouzsky, něco vykoktám a jsem zase v klidu. Čeká nás volná hodina a potom dvě hodiny výtvarky, kde kreslíme slunečnice, jako ozdobu do školy.

Konečně přijíždím domu, sednu ke stolu a kupodivu dělám úkoly, no jo, přestávky jsou krátký. Přijde Denisa, poklidim a letíme ven. Tam moc dlouho nezůstáváme, jsme u ní doma a potom jí du doprovodit ke kámošce, vracím se domů a uklízím ten nepořádek.
Teď poslouchám narážky matky a jdu čučat na WC (white collar).
Potom spát a vzhůru do školy.
Em.

4.9 všechno zase od začátku.

Ráno začíná podobně jako včerejší, jen dnes mi je větší zima. S velkým odporem lezu do koupelny, matka na mě řve, že už je pozdě, že to nemůžu stihnout. Fajné, v 7:10 vycházím z bytu a už stojím na zastávce, stíhám to, jak jinak.
V autobuse si překvapivě nesedám k ségře, ale sedím sama. Narvu sluchátka do uší, vyndám sešit a píšu si zápisky o evakuaci. Řidič nemá slitování a vybere každou díru, proto zápisky nepřečtu ani já. Pár kiláků od místa školy mi volá kámoška, jestli už sem tam. Domluvíme se a já jí du naproti. Potkávám jí u lékárny a jdeme spolu vstříc strachům.
Zaplujeme do šatny a já samozřejmě nemám bačkory, sundávám crocsy a jdu bos. Uklízečka ze mě nemá zrovna velkou radost, ale furt lepší, než abych šla v botech, ne? Teprve dneska si všímám nového schodiště. Zasměju se tomu a kráčím do třídy. Sedám na naše místo, ovšem kytka zmizela, lehce se mi po ní zasteskne a utíkáme podívat se na naše záchodky. Kupodivu to tam voní, je tam nějaká voňavka, smějeme se, že to tam nebude ani týden a už zase sedíme ve třídě. Přivítá nás zase supl, tentokrát jiný. Zvedáme si bágly, kabelky a tašky a odcházíme na budovu "bé". Přicházíme do třídy tercie a začínáme mluvit o živelných pohromách. Stoupnu si před třídu, uvidím své tři syny, udělá se mi knedlík v krku, spadne mi tahák na zem a ještě jsem pověřena panem profesorem psát na tabuli.

O velkou přestávku přecházíme zase spádky na "áčko" a začíná nám matika. Já, člověk s malou pamětí, si beru jen kalkulačku a mám výraz *bitch please*. Vzápětí poznávám, že bereme geometrii a tak se rozhlížím po třídě, kdo by mi tak pučil pravítko, konečně někoho najdu a hodina skončí. 

Tahle přestávka mě dostává. Čekám na to už pěkně dlouho, je to první hodina prográmka, předmětu, na který se nehorázně těším. Ještě se o tom bavím s Matým a Verčou. Dozvídám se, že to máme spojený se septimánama a ve čtyřech holkách a zbytkovejch kluků zaplouváme do učebny IVT. Zazvoní a do třídy přichází mně moc známá profesorka. Říká, že si nás moc nepamatuje, protože nás měla naposledy v sedmé třídě, ovšem naše jména vyjmenovává s jistotou, prý nás zná z facebooku.

Normálně se v počítačích vyznám, možná se mi to zdá, ale vypadá to, jakoby na mě mluvila jiným jazykem. Koukám na ní s vykulenýma očima a pobírám jenom větu "..z tohohle předmětu není těžké propadnout, ovšem matematika je programování velká kamarádka.." dostávám strach a chci vyběhnout ze třídy na hodinu SVS. Nakonec to tedy neudělám a směju se všemu, co řekne. Všichni mají super dotazy a konečně se pouštíme do výuky, začínáme jakýmsi Algoritmem a všichni si vytahují sešity. Hodina končí a čeká nás ještě jedno programování a tak se domlouváme, zda pojeme přes přestávku, nebo si těch pět minut dáme. Mates, jakoby nám velel a byl náš mluvčí, říká, že si dáme přestávku, abysme si mohli vždycky popovídat. Pět minut uběhne, jako voda a zase se pouštíme do příkladů. Tentokrát máme něco zkusit i sami, přece jsme gympláci s vysokým myšlení. Ve dveřích se objevují tři studenti ze SVS, že si to rozmysleli, že se jdou podívat na prográmko, jeden tam sedí pět minut a zase utíká zpátky. Další dvě holky se drží, i když u jedné p**i se divím - je neskutečnej magor na matiku a neumí přemejšlet - řve na mě, že jí budu doučovat. To zapomeň milá zlatá.

Dvě hodiny skončí a nám se dostává zasloužený klid, volná hodina. Popadám kámošku a vyprávíme si naše pocity z těchto dvou hodin, vypráví mi, že SVS je děsně těžký, že by šla nejradši na prográmko, začnu něco mlít o algoritmu a ona se chce jít oběsit. Jdeme se projít a ona z kabelky vytahuje krabičku cigaret. Nechápavě se na ní podívám a udělá se mi blbě, začnu přemýšlet, jak moc už je zkažená, jak moc se kamarádím s lidma, co kouří - lásko, si má opora, nesmíš začít už aj ty! - přenesu se přes to a odcházíme na třetí budovu naší školy - jen proto, že jsme se spojili se zemědělkou. Projede vedle nás auto, zastaví a vystupuje z něj Matý, přece nepude pěšky. Zasmějeme se tomu a čekáme na učitelku. Ze dveří vychází naši dva učitelé, rozdají dva nanuky, které získali na obědě a odchází dál. Čekáme asi ještě deset minut a už na nás mává učitelka na prográmko/informační techniky. 

Docházíme do počítačové učebny, chytáme se s kámoškou za ruce a utíkáme k nejbližším počítačům, Matý zasedá vedle mě s tím, že to prý umím a tak mu poradím.

Za jedním z počítačů sedí nesympatický učitel, který ani nepozdraví, profesorka nám ho představuje a já vzápětí zapomínám jeho jméno. Něco vypustil z pusy, chytáme výtlem, je děsně arogantní, namyšlenej a myslí si, že když jsme tam poprvé, že je něco víc. Je neochotný a po patnácti minutách konečně místnost opouští. 

Dostáváme práci a já jí dělám 3x jojo, za kámošku a Matýska přece. Nevadí mi to, stejně nemám, co dělat. 

Ve 14:45 se konečně valíme domů, teda jen ti, kteří dají židli 45°k tabuli, klávesnici a myš k obrazovce a je tam uklizeno, jdu doprovodit kámošku a jdu si bájnout nanuka. Dosedám na lavičku na zastávce, zandavám sluchátka, píšu manželce, hraju hry, čekám půl hodiny na bus. Konečně přijíždím domů, Denisu vidím na zastávce, jdeme k nám, najím se a vypadáváme ven. Jdeme na hřiště s tím, že tam na nás čekaj kluci. He, kluci nikde. Jdeme do parku a hledáme kastelána, Denisa se chce zeptat na práci. Ovšem potkáváme jen starého hlídače s perverzníma myšlenkama, ale hodíme se s ním do řeči. Říká nám o různých volných místech a při slovu průvodčí se mi rozsvítí očička, vždy jsem to chtěla dělat. Jenže je tu zádrhel - Denisa. Nevadí, zítra se tam jde zeptat, prý i na mě, protože já musím být ve škole, ale nevadilo by mi chodit o víkendy na průvodce. 

Potkáváme Denisy mámu a jdeme s ní na hřbitov, sedám si na nějakého němce a povídáme si, doufám, že mě nepřijde postrašit, německy neumím (:DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD). Vidíš? První smajl v deníku. 

Potom jsem šla domů, teď si pudu připravit tašku a pudu do vany, mám se skvěle, ale zítra se mi tam fakt nechce, mohly by být už prázky.

Em.

3. 9. den, kdy začínají pravá muka.

Otvírám oči a radši nechci vědět kolik je hodin. Sestra chodí už oblíklá po bytě a nutí mě vstát z postele. Ani mě nenapadne. Lehnu a spím dál. Ani nevím jak, ale sedím na posteli a zapínám televizi - óčko - kde jede ranní fresh.. wtf, takový program na óčku je?
Oblékám se, čistím zoubky, žeru prášek, maluju se, vycházím z bytu a stojím na zastávce. Zkouknu tu naší smetánku a rozpoznávám všechny známé tváře. Přijíždí autobus, řeknu místo a usedám.
Zapínám sluchátka a mobil a nic už nevnímám. Občas odepíšu manželce a také zvedám hovor od kámošky.
Dojedu a z dálky vidím tu, kterou potkávám už pět let v kuse. Nevypadá nějak jinak. Přidávám do kroku a schytávám medvědí objetí, je mi fajn, dokud z ní neucítím kouř. Nechápavě se na ní podívám a ona mi vysvětlí, že měla nervy. Probereme základní věci a pospícháme zabrat si lavici.
Ve škole zjišťujeme, že se naše třída nepřesunula, naštěstí, všichni stojej u nástěnky a pročítají si nový rozvrh. Z dálky se na něj podívám, ani nepozdravím, a už házím sprostá slova.
Ihned utíkáme zabrat lavici do zadu k oknu, nesedíme tam ovšem dlouho. Přichází Matýs, nepozdraví, řekne vypadněte a my se smějeme jeho oholeným nohou. Sedneme si tedy před něj, jako minulý rok, v tom přijde někdo, kdo se nás snaží vystrnadit. Kámoška sedí na lavici a ten někdo jí převrátí. Fajn nemám náladu se první den hned poprat, ustupuji a sedám si do prostřední lavice do zadu. Dostáváme kytku v květináči od Matýho, ať nám není smutno a už do třídy vchází stará rašple.
Všichni se udivují, co tu chce, neboť za třídní máme úplně někoho jiného. Vše nám vysvětlí, že naše třídní je nemocná, rozdá nám všechny pokyny, pozve ředitelky, rozdá úkoly a až v 9:15 opuštíme školu.

Loučím se s kámoškou a domlouváme se na zítřek. Potkávám sestru a pádíme se najíst do cukrárny, necítím nohy, mám neskutečné puchýře, zkouším dokulhat do nejbližšího obchodu - penny - kupuju náplasti a spěchám na vlakáč, tam si potvrzuji průkazku a jdu zpátky se ségrou do její školy, vyzvedne si průkazku a vracíme se na vlakáč, potom si jdeme sednout na autobusák a já potkávám kámošku. "Ahoj, tebe nemám ráda" stroze odpovím, že já jí také ne a pomáhám jí s výběrem zastávky. Sedám si na lavičku a vytahuju náplasti. Nakonec sedím naproti ségře a hrajeme karty. Usmyslím si procházku, i s puchýřemi, a odcházíme do města. Ségra má meganofonní potřebu záchodu. Zastavujeme na veřejných záchodcích, okolo kterých prochází tři kluci "Hele! Co to je za pajzl, to musí bejt veřejnej hajl.. tyvole kámo! Já to uhád". Ségra je tam neskutečně dlouho, přichází s kalhotami do půlky stehen a prosebně na mě řve, ať jí rozepnu pásek. Po pár zkouškách ho nervy roztrhávám a ona si konečně zakrývá zadek kalhoty.

Ve dvě konečně přijíždím domů, necítím nohy, potřebuju na záchod a jdu čekat pět minut, než otevřou poštu. Vyzvedávám balíček a utíkám domů. Matka na mě vybalí, že jdeme na grilování. Fajne, tak se stavíme v hospodě, kde máme nabrat Dádu s dětma. Vcházíme do kuchyně, tříletýbratránek leží na stole s mokrým kapesníčkem na obličeji, spadl z rampy, má sedřenou jednu stranu obličeje. Skoro dvouroční bratránek nasedá do kočáru a vyrážíme na grilování. Jo je tu sranda, ujmu se grilu a spálím, co se dá. Píše mi Denisa, ať jdu ven a cestou koupím brambůrky.

Jdu do obchodu, kupuji její oblíbené brambůrky a venku potkávám dva pofidérní chlápky a jeden z nich řve "Váu, každá bota jiná, fajne" a směje se. Podívám se na své boty - mám na sobě crocsy - ovšem jedna je černá a jedna je bílá. Otočím se na něj vražedným pohledem, on zvedne ruce a začne se omlouvat.
Pokračuju dál, pomáhám Denise vařit.
Jdeme ven, k nám, zjišťujeme, že sme byly v telce. Procházíme na koupák a potkáváme kámoše u Denisy na zahradě, je na nějvyšším vrcholku stromu a mává na nás. Pomáháme mu sesbírat spadlá jablka a jdeme k němu ještě na pokec. Chvílu kecáme, on nám ukazuje svoje dva motory, a odcházíme domů. Volám matce, kde je. Odpovídá mi, že stále na grilovačce. Je půl deváté a je celkem tma, já, jako strašný nyktofobik zapínám baterku na mobilu a jdu půl kilometru na grilovačku.

V půl desáté přicházím domů a zjišťuji, že mám vlastně ještě úkol. Nehodlám si ho číst, posílám si ho do telefonu a doufám, že mi to na zítra vyjde.

Teď? Odlakovávám si nehty, ospale se usmívám do Davida, poslouchám za sebou PIRTIČKI a chystám se jít spát. Zítra přijedu pozdě, nechce se mi tam, možná jo, na čtyři hodiny - prográmko, prográmko, ívété, ívété - jojo.. počítačovej mág^^

Jdu si zalepit puchýře, maj se čávo^^
Em.

konec špatný, všechno špatné.

http://weheartit.com/entry/36402907

Áno, áno, když jsem se ráno podívala na moje super hodinky, jediná digitální kolonka ukazovala dvojku, to znamená jediné, poslední den, poslední den, který si můžu užít.

http://weheartit.com/entry/36318497

 Docházím do obýváku, sestra sedí v křesle, po zemi jsou kabely od playstationu a na gauči mě zdraví babička a dědeček, kteří právě paří tetris. Usmívám se a dopadám na židli, zabalím se dekou a sleduju zápas na vlastní oči. Nakonec děda vyhrává 20:16 a babička hází dvacku do prasátka, denní stereotyp.

http://weheartit.com/entry/11553006

Zalehám na gauč a popadám ovladač k televizi. Přepínám různé programy a nakonec najíždím na nahrané pořady, zapínám Zapomenutý ostrov, který jsem včera nedokoukala, a celá rodinka zasedáme k televizi.
Poté utíkám do kuchyně pro výbornou snídani od babičky a zapínám Davida.. Celkem se nudím a tak píšu matce v kolik se uráčí přijet.
Stručně odepisuje, že po obědě. Čekám jí po obědě, po třinácté hodině, ale matka a ocet stále nikde. Celkem vzdávám, že dnes ještě přijedou a tajně se raduji. Děda přisedá a otevírá karty. Já i sestra se k němu sesypeme, jako vosy na med a hrajeme prší o sto šest. Sestřenka si přijíždí pro jídlo do práce, pozdravíme se usmějeme se a s dědou razíme ven pod pergolu. Zapomínám si nahoře mikinu a tak se vracím. V tu ránu mi babička oznámí, že naši přijeli, rozumím jí to až na potřetí a utíkám k oknu. Koukám se na naše prázdné auto, popadám mikinu, seberu rychle nanuky z mrazáku a s otázkou, zda nechce babička s něčím pomoc sebíhám několik desítek schodů na zahradu. S maminou se obejmu a předávám vzkaz od babičky - uvař vodu na kafe. Octa pozdravím a usedám ke stolu. Bavíme se necelou hodinu a zavolá mě prababička, ať si jdu natrhat jablíčka. Tak se tedy vydám s pytlíkem na druhou zahradu, pozdravím slepice a thám jablka, lezu po lavičce a mám chuť vylézt až na skleník, vzdávám to, sebírám poslední jablko, které se mi líbí, děkuji prababičce a utíkám zpátky na zahradu. Utíkám si sbalit všechno možné a už stojím před autem. Se sestrou se hádám, kdo si sedne za octa, sedím tam od počátku našeho auta, ale ona si zase něco usmyslela, nemám ráda změny a za matkou se bouchám do hlavy, nakonec zalejzám za octa, zamávám babičce a dědovi a propadám spánku v autě.

http://weheartit.com/entry/10311012

Probouzí mě zima pár kilometrů před naší vesnicí. Zavírám okno a stahuju si rukávy u mikiny. Po pár zamrknutí prozváním kamarádku, kterou potkávám za pár kilometrů a během jízdi jí ukázuju prostředníček. Vylézám z auta, pomáhám nanosit věci do bytu a utíkám ven.
Jdu kamarádce naproti a utíkám zpátky domu pro laky na nehty. Usedáváme na náměstí na lavičku a lakujeme si nehty. Každý můj nehet získává jinou barvu. Najednou sedíme u kamarádky před barákem a já si povídám s mým tří letým bratrancem, poznává barvičky na mých nehtech a pak mě vyhání. Najednou mě přepadne další z mých super nálad a začnu mlít krávoviny. "Ahoj, bacha jede emo auto, támhle jsou emo lidi, vyndej mi prosím ty emo klíče, příjdu domu v 7 emo hodinu, dám si emo sprchu, ráno půjdu na emo autobus a půjdu do emo školy.." jo.. nevím proč, ale mluvím tak. Docházím domu a všechny emo věci dodělávám.
Stihnu se pohádat s matkou, protože mi nezařídila odvoz ze školy a taky se mi chce z toho všeho brečet. Píšu si s kámoškou ze třídy, poprvé za prázdniny, a domlouvám si s ní ráno. Sháníme síly a kuráž na zítřejší den. Nehorázně se na ní těším, jo, je jedinej důvod, kvůli kterýmu tam jdu.
Uklidňuju manželínu a snažim se neposlouchat matku, která na mě řve, ať jdu spát, vracím se zpátky do školního stereotypu, který tak nesnáším.
Bojím se tam jít, jen málo lidí ví proč.
Nechci.
Em.