Blogger Widgets

Stránky

úterý 27. listopadu 2012

awe.

Eh. Nazdar. Mám náladu pod psa - có pod psa, pod čokla! Dneska se všechno sere, všechno, co se dalo posrat, se posralo.
Večer sem si nastavila budíka - už to je divný - a ráno, když zazvonil, jsem ho hned vypla. Táta přišel za deset sedm a řval na mě jak na malou holku, abych dopytle vstávala, že mi za dvacet minut jede autobus. Dobře. Fakt super dostat shopy. To mě po ránu nasralo hned, jako druhý. Jako první bylo, že mě nehorázně bolí v krku.
Když sem se konečně dostala z koupelny, proběhla jsem kolem linky, sebrala jsem svačinu, knížku a šla jsem se ségrou na bus.
V buse vytáhnu knížku a čtu, vše je normální.

Přijdu do školy. "Domčo, máš prosimtě tu prezentaci?" "Ale jo, jen paní profesorko? Mám divnej pocit, že sem si jí na tu flashku nedala" "Podívám se" nebyla tam ._. Koukala se na mě jako na největšího lháře, nic mě nesere víc, než když mi někdo nevěří.

Další přestávku hrábnu do tašky, vytáhnu svačinu a všimnu si sýra, divnýho salámu a zeleniny, sakra, tohle bych do huby nestrčila, a matka to ví. Co to?! Já mám tátovo sváču, why not. Tak padám na záchod a volám mamče, K. je samozřejmě se mnou. Matka se směje jak napíchnutá kráva - s prominutím. Tak zůstávám o hladu. Se zvoněním se dostáváme s K. do třídy. Pár lidí v ruce drží papír a jsou nehorázně šťastní. Všude slyším už se nemůžu dočkat, fuck yeah!!, jedu, jedu.. o.o? Dafug? Přijde Du. "Máte přihlášku?" "Na co?" "Do Drážďan?" zamává před náma papírkem. "Je o to strašnej zájem! Musíte to přinýst, co nejdřív" No kurva! Do třídy vchází matematikářka a my už nestíháme jít za prófou, co organizuje vánoční trhy v Dresdenu.
Matematika, alespoň nějaká pozitvní část dne. Je to divný, možná, ale jsem ráda, že po týdnu už zase máme matiku, od K. dostanu přezdívky kalkulátor, debil, magor,.. prostě nechápe, jak to můžu chápat.

O přestávku koukáme, kde seženeme prófu, abychom dostaly přihlášky, samozřejmě zbytek dne tráví na druhé budově a tak jsme - lidově řečeno - v pyči. Celej zbytek dne se o tom bavíme a K. je na mě - dá se říct - nasraná. Sakra, jak sem měla vědět, že to bude rozdávat o přestávku - o tuhle přestávku? - a jak sem asi měla vědět, že tam vůbec pude a vůbec proč se mnou na ten hajzl šla? -.-

Začínaj mě napadat myšlenky, že nepojedu na vysněnej výlet, ten výlet, na kterej sem se těšila už od konce toho loňského - tradice školy.

Prográmko - písemečka :')) Celý sem to posrala. Sakra, tak primitivní chyby, přišla ke mně "co to děláš? trocha otrokářství, ne?" koukla sem se na prófu vraždenym pohledem a zařvala "já už ale nevim!" a patlala se dál s programem, který sem stejně nedokončila.

Cestou na IVT potkáváme profesorku, naší vysněnou, ani nepozdravíme, přes chodbu na ní zařveme nastejno "paní profesorko" a dožadujeme se přihlášek do Drážďan, tak nějak pomyslně mi padá kámen ze srdce, strašně se mi ulevilo, byla sem happy.

To ovšem ivt změnilo. Nevadí :'))

neděle 28. října 2012

víkend à la máma.

tumblr.com     
Prázdiny + víkend. Potěší každého školáka, že? Mě potěšil dvojnásobně. Ve čtvrtek nám mamka oznámila, že víkend stráví u své mamči, jelikož její kolegyně z práce má dovolenou a ona by se neměla jak dostávat do práce.
Když jsem to uslyšela v hlavě mi běhaly slova jako "freedom, sláva.." Ovšem tohle vše se během víkendu změnilo.
Nikdy mě nenapadlo, že role matky může být tak těžká. Jasně ráno vstanu, udělám snídani, sednu ke kompu a zbytek mě nezajímá. Ale tenhle víkend byl o něčem jiném. Procházela jsem bytem, viděla jsem plný dřez špinavého nádobí a věděla jsem, že tu není nikdo, kdo by to za mě umyl, ani sestra ani otec se k tomu neměli a tak jsem vzala první kus nádobí do ruky. Všem jsem přidělovala práci, dokonce jsem vařila! No, vařila, byla to bramborová kaše s opečenym párkem, ale úspěch, když sotva dokážu uvařit čaj (sakra dostala jsem chuť na čaj). Když jsem konečně těm jedlíkům nandala na talíř, začali mé jídlo kritizovat, sakra já u těch kamen stojím skoro hodinu, jsem ráda, že si to jídlo konečně můžu strčit do držky a oni začnou mít keci? Bože, jsem taky taková, když mamka něco uvaří? A toho nádobí! Bože, kdo to má furt mejt?
Ovšem nejhorší na tom všem bylo, jak moje desetiletá ségra furt mlela a nezavřela klapačku, mluví o všem možném a když už jí na pět minut zavře, přijde a zeptá se mě "co bude k jídlu?" Sakra. Tenhle víkend mě nehorázně změnil, doufám teda, že se ze mě nestává moje matka, ale kecat furt do věcí, ptát se co bude k jídlu a kritizovat jídlo. Možná jsem to předtím brala na lehkou váhu a ani si to tak neuvědomovala, ale uklízet, žehlit, vysávat, mejt nádobí, vařit, zalévat kytky,.. není to lehká práce, když máte dělat všechno najednou. Teď vím, že se mamky nebudu furt ptát, co uvaří, vím, že jí nebudu kritizovat jídlo a pokusím se jí se vším pomoc, není to lehký, fakt ne. Vždycky na mě řvala, že nic nedělám a já nechápala proč, teď už to chápu dost jasně.

Btw. dneska jsem posala ségru pro Alpu a udělala jsem si novinový nehty (ano dokonce mi zbyl čas i na zábavu:DD jsem přece Em ne?:D)
tady máte foto :3
Jo :D jsou hnusný :D ale co byste chtěli na poprvý?:D
Vaše maminkovská Em.
 

úterý 9. října 2012

tyvole! není možný, jak jsem #happy!

ÁááÁáÁhoj! :3
Mám se nehorázně dobře! Jo, možná se chodí do školy, ale co jako? :D
Neska? :3 FÁÁÁK JÉÉÉÉÉA!!!
Sice nám změnili rozvrh na celej školní rok, takže úterý vypadá celkem krutě matematicky - Zemák, 2x Matika, 2x Prográmko, 2x IVT SRSLY?:D

Poslední dobou mě prográmko přestávalo bavit, jakési algoritmy, kterým stejně nerozumím? Dokonce jsem začínala přemýšlet o přestupu na SVS (kde berou moderní dějiny). Přišlo i odešlo od nás hodně lidí. Ale několik lidí mělo jasno - zůstat na Prg.
Jenže dnešek byl o něčem jiném.
Přišla, ale neřekla "otevřete si sešity, vytvořte algoritmus o.." ona přišla a řekla "zapněte si počítače" ♥ chvíle, na kterou jsem čekala :3

Dělali jsme náš první prográmek :3 jůů :3 :D Konzole vole :P :D Ukázala nám super obrázek.
http://www.intotheweb.org/wp-content/uploads/2010/07/programmer.gif
intotheweb.org

Prý doufá, že zůstanem u pětky a dál se nedostanem :D vlastně jsem u čtyřky :3 je to awesome :D

A teď pryč od školy :D Hokej!
pondělní vydání MFDnes (8.10.12)
Jojo.. Energie je 10! :3 Noacooo noacooo :P:DD
úterní vydání MFDnes (9.10.12)
Tak ať se odvalí z prvního místa a nechá tam náás! ENERGIÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!
Hups :D Sorry :3 :D

Taky :D dnešek?:D Pouštění prodlužováku z druhýho patra a bejt venku s Denisou, ale i s mým super Davídkem? :D celkem akcička :D pak mi nehorázně mrzly prsty, ale celkem v pho :') protože sem si psala s ní a dělala sem další konzolovééj prográm. :D
Jo no :D takle sem se zahřejvala :DD
Miluju vás :D
Žijte blaze :D
Du se věnovat rodině a druhýmu blogu.
Em.

neděle 7. října 2012

#something's wrong

http://data.whicdn.com/images/39359213/tumblr_mbhf6ufqgA1rbab7bo1_500_large.gif
tumblr.com
Celý dnešní ráno vlastně přemýšlím, co sem napsat - jak začít a co vůbec napsat. K jakýmu sem došla výsledku? Vlatně k žádnýmu a tak začnu jen tak zlehka, z patra.

Od pondělka jsem se neozvala a co, že jsem celou tu dobu dělala?
Je to všechno hotovej, nudnej stereotyp. Ráno vstát, jít do koupelny a tam se nehorázně bát, že je tam Slendy, jelikož problikává žárovka. Nestíhat, utíkat na bus.

Ve čtvrtek byla jakási bouračka. Museli sme to celý objet. Do školy jsem přišla v 7:59:23. Ještě předtím mě málem přejela pohřební služba. Why not.

http://25.media.tumblr.com/tumblr_mbh5mzYA211r3wk77o3_250.gif
tumblr.com
Ve škole to nudně přežívám - občas. Nudí mě to, nebaví mě to. Nechci školu! Chci prázdniny.
Po škole většinou razím ven. Sedim a koukám.. nic jinýho mi poslední dobou nejde.

Když nejdu ven, tak sedím doma a čumím na různé seriály. Jojo, začlo období seriálů.
themetapicture.com
Dokonce mám na stole přilepený papírek s názvy seriálů a dnů, kdy dotyčný seriál vychází. 
Už mám probrečených a prořvaných tolika dílů, že už se v tom pomalu ztrácím, ale víte co? Who cares. Jsem za ty seriály kurva ráda! :') Miluju, když na mě přijde ten pocit, kdy nemůžu dejchat, slzy chytám do kapesníčků, třeba tak, jako u, zatím, posledního dílu Glee a Dextera!
http://images.wikia.com/harrypotter/images/c/c4/HarryPotter-Snape-Clapping.gif
wikia.com
A nebo projevuji pocity štěstí, nadšením tleskáním. Je mi jedno, kdo všechno mě u toho vidí. Však jsem to já, ne? A přece jsem citlivá jako pařez, nebo snad ne? :')

pondělí 1. října 2012

Pondělíííííí



Podělí. Mhm. Pfe.
Ráno se probouzím do největší zimy ever! Budí mě ségry budík, dvakrát! Sahám na topení, doprdele! Kurva! Kretén, proč nezatopí kokot. Si myslí, že když má na starosti kotelnu, že si může vyspávat do dvanácti? To těžko milej zlatej. Mám chuť jít na něj zaklepat. Sedím na posteli, obalená dekou kolem dokola. Kývu se sem a tam, přemýšlím, nevím o čem. Nic se mi nechce dělat, jen spadnou zpátky do postele a spát. Jo, na to si můžu počkat na sobotu. Možná by se mi nechtělo tak spát, kdybych šla včera dřív spát, ono jít ve dvanáct taky není nejlepší. Stoupnu si ke kalendáři a otočím stránku. Dnes má svátek igor. Aha. Pohledem sjedu dolů. Citát na dnešní týden je od Oscara Wildea. Je celkem výstižný a pravdivý - Soucit s přítelovým utrpením cítí každý. Těšit se z úspěchů přítele, to vyžaduje velmi ušlechtilou povahu. O. W.

Dějepis. Proč se nebojím zkoušení? Asi protože, mě nevyzkouší. Ježíší jak mě tohle nebaví.

Angličtina. Zase další zkoušitelka. Em zase vyvázne bez zranění. Jen sedím,  čumim do blba, možná na blba, a občas se něčemu zasměju.

Chemie. Někoho si vyzkouším. Aha. Co s tím dneska maj? Zastaví se mi srdce když řekne číslo osmnáct. Jelikož jsem devatenáctá. Pfů. Přišly nám noviny a tak si celé zkoušení luštím křížovky a sudoku.

Prosím tě, co teď máme? A neříkej, že něco s ředitelkou! Promiň Em ale radši ti nebudu odpovídat. Samozřejmě, že matematika. Sakra i ona zkouší?! Nakonec jsem zase bez jediného zranění. Bez jediného škrábánce. Jen trošku dostanu sprdáno, když jí neposlouchám, ale porovnávám si s Kir délku našich nehtů, jako sorry, ale tohle je teď zajímavější! Mám delší nehty než její super gelovky. Kir už nebudeš sedat s.. pojmenovala mě úplně jinak. Hele Kir dyť ty s ní nesedíš, sedíš se mnou. Fail kámo.
^ ^

Fyzika. Aneb další hodina s ředitelkou, kir si věda musí odsednout a ke mně se  nakýbluje V. Neva no, nejsem zkoušená a to je hlavní.

Žádnou hodinu sem nebyla zkoušená, žádnou hodinu sme nepsali. Váu. Teď už se nemůže nic stát. Omyl. Na začátku francouzštiny přijde s papírkama. Já ovšem zblbla koncovky, takže to bude za pět. Cant wait! Zbytek byl fajne. Učili sme se o Belgii.

Přijíždím domů, neskutečně výborný obídek. Francouzský brambory, ááá.. můžu to sníst všechno?
Přichází Dá. s dětma.. "pojď ke mně" fajne :D skejsla sem u ní do 20:10 :D zesraná sem šla tmou domu. Jasné, poď si pro mě Slendy. :D

Měla bych se učit zeměpis a prográmko :DD
ale co :D neni čáás .D kárty all day! all night :'D
Jinak :D koupala sem děti.. wait. já koupala je? :D nebo oni mě?:D
Love u gájs.
Řízkuju tě :*
Em.

neděle 30. září 2012

sobota + neděle.

Sobota. Ráno. Ach bože kdo to slovo vymyslel? Vstávačka v devět. Fajne.

Ani nevím v kolik sem vypadla ven, ale vypadla. Bylo to fajne, žrádlo, pití, smích, historky, nostalgie.

Jdeme pro jedno cédko. Potkáváme jednoho starého chlápka. Proč už nechodíš na šipky? AUFKM?

Celej den se vyvíjí nějak v klidu. Ani nevím jak se to stalo, ale najednou jsme venku i s mojí ségrou. Sbíráme ořechy. Wait. Vlastně sbírají. Já jen házím klackem. Když už nasbíráme půlku igelitky jdeme se projít. Zakotvíme na jednich z našich oblíbených místech. Na schodech bývalého kina.

Sedíme ségra s Denčou chroupou ořechy a já přemýšlím nad tím kolik mě doma ještě čeká práce než se vrátí máma.

Jdeme dolů do vesnice. Prohlížím si oblohu, nádherné červánky nádherné nebe. Začnu ječet, řvát a křičet, že doprdele strašně chci ten foťák.

 Doma uvařím tři večeře a zapomínám na kafe, kvůli kterému rázem dostávám vynadáno od mámy. Fajne.

Chce si udělat super večer, jelikož táta zůstal u jeho švagra. Fajne. Najednou zbystřím, že v telce dává HP. Sorry mami, lehnu do postele, čumim na telku. Přijde matka a začne mi vyčítat, že se jí nevěnuju. Jáj sorry mámo. Čumim na hp.

Dokoukávám ho do konce, ale potřebovala bych sirky mezi oční víčka. Chce se mi spát, ale spánku se mi nedostává. Přepínám kanály. Váu dává White Collar. V českým znění, to mě nebaví. Neva dokoukávám ho do konce, přece jenom je tam Neal. A usínám.

Neděle. Ráno v 9:51 mě budí telefonát od mamky. Spíš? Odpovídám pouhým mhm. mhmhmm. Víš co? Já zavolám za chvílu. Fajne.

Ráno pak už probíhá v klidu, nechce se mi vylízt z vyhřátého pelíšku. Nakonec musím, beru prášek, chvílu čekám, na 30 minut tý doktorce fakt jebu. Mám hlad, beru perník, lehnu s ním do postele a užívám rána.

Vypadnu k davidovi zkouknu nějaký seriály a po chvilce vypadávám ven.

Ježíší zase ořechy? Zase ségra? Stereotyp.

Denča si chce u nás na netu vyzkoušet jakýsi testy, kvůli autoškole, fajn pustím jí k tomu. Místo testů se obě stáváme závislými na badoo. Neva no, lehnu si do postele s mobilem a Denča sedí u Davida. Začne na mě řvát, že má 50 bodů z 50! Váu! Po druhé jí chybí jeden bod, aby uspěla. Ale což, stejně jí moc neevnímám, koukám, na nekecej a pádluj dvojku. Jo, celkem se do toho zažírám. Ve čtvrt na pět mi volá Da. jestli nechcem zajít na kafe.

V pět se zvedáme a odcházíme k ní. Fajne, kafčo, děti, náladka. Kartičky, samozřejmě nesměj chybět.
Zvedám se, že půjdu domů, J. začíná brečet, že nemůžu. Nakonec to nějak přežil.

Zbývá mi něco okolo 50 minut do mámina příchodu, musím se umýt, najíst, udělat si tašku, uklidit byt a na nic nezapomenout, nepovede se mi to, ale co.

Na ničem už přeci nezáleží, zítra se mi tam extrémě nechce.
Chci být nemocná, chci ležet, zabalená pod dekou, koukat na filmy a smrkat.
Sakra je to tak těžký, někde chytnout nemoc?
Zduř s vámi,
Em.

pátek 28. září 2012

28. 9. řízek.

tumblr.com

Řízek vám všem.
Dneska sem z řízku vylezla už v 10.
Víte co? :DD
Dnešek nestojí za zapsnání :DD snad jen to, že sem ho zase viděla!!!! <33333333333333333333333333 Jo!! Viděla sem zase to úžasný bílý volvo!!! :3333333333333333333333333 a už mám i model! :3333333333333333333333333 i když.. no.. já ho zapoměla! :DD ale snad je to tuten..
http://images.autobytel.com/2006/Volvo/C70_Staff/400/06_Volvo_C70_27.jpg
autobytel.com

A ten řidič se na mě usmáál :333 a mě spad telefon :'DDDD
Řízkujte do rána..
Řízek Em.

čtvrtek 27. září 2012

27. 9. dva měsíce 16.

http://25.media.tumblr.com/tumblr_mb0ui8ud9G1ql7u03o1_500.jpg
tumblr.com


Čtvrtek. Aneb ten poslední.

Po stotřicátém zazvonění budíku konečně vylezám. Prší. Fajne. Mhmm. Utíkám před mámou, jelikož teď sbírá telefony.

V buse je nuda. Jak jinak. Jedu si green day a nic jinýho mě nezajímá.

První hodinu se na ty naše kyselý a unavený tváře usmívá naše češtinářka. Tak někoho si vyzkouším. Beru sešit k ruce a pročítám si výpisky. Nějak cítím, že mě vyzkouší a taky že jo. Když čte mé jméno kroutím na ní hlavou, na znamení, že to neumím. Nakonec si vysloužin trojku. Prý by mi dala i dvojku. Ale neřekla jsem jí doplňující otázku. Fajne.

Přecházíme na druhou budovu. K. můžeš mi říct na co sme braly ten deštník? No tak Em vždyť deští. Cože? Aha. Přicházíme na angličtinu. Dnes jsou aktivity. Dostáváme papírky a máme z nich udělat dvojice, zábavná hodina.
tumblr.com

O velkou přecházíme zpátky na budovu. Už nedeští. Přichází na řadu hodně oblíbené zsv. Tak si přečteme domácí úkoly. Prosím?! Ty nemáš? No tak za pět. Aha moje první pětka^ Tak a má někdo ještě nějakou aktualitu? Hm. Tak co třeba Em? A neříkej mi, že nemáš, stejně jako úkol. No.. Ehm.. :D

Zeměpis. Nezapomenutelná hodina tohleto! Prezentace nestaly tak za to jako ty nejlepší výtlemy maličkovskej největší fakáč není třeba řešit.

Poslední, nejméně oblíbená hodina. Francouzština. Mhm zdá se mi to, nebo jí vážně nerozumím ani slovo?  nevadí no. Nějak to přežívám! Cuz I believe I can fly. :D

Končí hodina. Naše poslední. Rozeběhnu se po chodbě a začnu zpívat. "dlouhej víkend, dlouhej víkend" sem se klade snad jediná otázka. Jsem normální? No jasně, že ne, jsem přece gymplák.

Sednu si na busák a netrpělivě se sluchátky v uších čekám na bus. Smrad z keramičky. Yummy. Pamatuju jak sme tam byli na exkurzi. Jojo fakt jsem potřebovala vědět, jak se vyrábí dlaždičky. 

Nasedám do plného busu. Zakotvím blízko řidiče, jelikož "mé" místo je zasednuto. Mhm. Dosedávám a sluchátka se mi zamotají do umbrelly. Vypojují se a Green Day se rozlehne po celém autobuse. Najednou jsem středem pozornosti. Odemykám telefon, aj! Zkurvenej zamykací kód. Samozřejmě ho spletu. Ach! Konečně jsem se tam dostala. Vypínám písničku, zastrkuju sluchátka zpátky, namačkám volbu "sluchátka" a pokračuju v poslouchání.
http://25.media.tumblr.com/tumblr_mb0r7roJqx1r8fjs2o4_250.gif
tumblr.com

Doma na mě čeká napučená mamina a výborný oběd. Celkem rychle vypadávám ven. Venku je celkem sranda. Sbíráme ořechy na silnici, před jedoucím autem a máme dost. Je to fajn.

Přišly mi vzorky od nivei~ :'))
Vůůůnička!
Miluju vás.
Em.

středa 26. září 2012

26. 9. středa.


http://24.media.tumblr.com/tumblr_mayv3jN4wE1rders2o1_500.gif
tumblr.com

Středa? Je ho tam třeba.. Ehm.
Ráno probíhá vklidu na bus přicházíme podezřele brzo.
Da. mě v zápětí rozcuhává. Fajne.

Dějepis? Nuda! Nero voe. Nejvíc když prošla kolem mě prófa, když viděla moje šejdrem napsaný zápisky jakou jdou cestou pronesla "jsi pozitivní človek" podívala jsem se na ní a ona dodala "když někdo píše takhle tak je pozitivni" aha.

Matematika? Rozhodla jsem se, že písemku psát nebudeme, ale někoho si vyzkouším. Fajne.

Bižule písemečka. Celkem sranda nemůžu se dočkat tý známky.

Angličtina. Wait my píšem? O.o tak to né. Nakonec to není na známky. Fuck yeah!

Fyzika? Rozdávají se známečky Em za tři. Super. Fyzika utíká děsně pomalu.

Francouzština. Už jen ten název kámo! Děs! Copak mám z písemečky? Aha za čtyři :D aspoň nemám pětku :D
http://media.tumblr.com/tumblr_m0t4tjgRET1r757jv.gif
tumblr.com

Hodinové čekání na dvouhodinovku výtvarky. Fajne. M. na mě vylije půlku voňavky. Nevá no :D

Výtvarka. Dodělávání impresionismu a taky vytváření nějakého blevajzu za pomoci pěny na holení. Váu. To všechno zakončené malováním jakýsich perníčků. 




Přijíždím domů a během pár minut jsem najedno u Dády, najednou vařim špagety s nějakym blevajzem pro jejího muže, najednou utírám jednomu z jejích dětí prdel, najednou zabíjim mušky, najednou sem se stala součástí jejího bytu.
Normálka, rádi sedíme na lince..

Žíízeň.. ajijájájaj :DD
#LIVEWHILEWE'REYOUNG
Em.

úterý 25. září 2012

25. 9. úterok.

http://25.media.tumblr.com/tumblr_mawvjhlush1ru71jjo2_500.gif
tumblr.com

Úterý? Ráno jako každé jiné, jen s rozdílem, že ocet a matka odchází spolu. Na očku jede nějaká ošoupaná písnička, rychle kouknu, co bude po ní. #LWWY áá! Projede mnou husina. Kouknu na hodiny 7:09 do háje musíme jít a tak nevidím ten super videoklip škoda! Procházíme okolo rodičů, kteří čekají na svůj společný odvoz do práce. Tlemíme se, pozdravíme a stále diskutujeme o #LWWY autobus přijíždí až za 7 minut, sakra ségra ten videoklip bysme stihly. Nastupuju do busu, všude sedí malí děti, tašky vedle sebe. Fajne. Stoupnu si a držím se tyče. Á stojím u tyče sakra em je ráno a ty už u týče? Mám dost, jedna holka si jde stoupnout, se ségrou okamžitě zabíráme jejího fleka.

Zeměpis, pustí nám jakýsi film o austrálii a odejde za dveře s párem jedinců aby je mohla vyzkoušet. Fakt vypadáme, že se na to hodláme koukat? Hů klokan. Všichni okolo nás mají u nosu kapesníček no doufám, že taky nastydnu.
Matematika, kde jsou ty domácí úkoly? Aha.. Sedněte si každý sám. Fajne. Písemečka, aha tak ne. Jen aby se nám lépe soustředělo. Hodina je tichá a pomalá. Je tu vážně nezvyklé ticho. Všichni se bojí promluvit.

Velká přestávka? Jsem king :D D. a já.. Trošku se poperem no :D teda je fakt že nejvíc toho schytám já :D neřešim.

tumblr.com

Přichází literatura. K. a M. se nechávaj vyzkoušet, blázni :D Pak už jen nějaké kecání o humanismu v českých zemí. ^^

Dvě dlouhé hodiny prográmka, zjišťuji, že myslím děsně složitě a že miluji podmínky. Co se dá dělat. Popíšu můj super sešit a další hodinu se mi do toho už nechce, myslím minimálně a počítám minuty do konce hodiny.

Volná hodina. "Em stihnem to ještě k nám domů?" okej jdu s K. a čekám venku v úmyslu se najíst. Jojo chutná svačinka. Jdeme do školy máme ještě půl hodiny času. Slušně pozdravíme a hned dostaneme výprask, že máme boty, a tak se výzujeme a pokračujeme v cestě, zakotvíme na jakési lavičce a tam drbeme do začátku hodiny.



http://24.media.tumblr.com/tumblr_maei3g8Vq61r1zv5ao1_1280.jpg
tumblr.com

Dvě hodiny ivete. Stejná učitelka jako na prográmko, jen jiné tempo a jiné učivo.

Nějak to přežívám a po devadesáti minutách se konečně dostávám z budovy. Čeká mě hodinové čekání na autobus.

Na busáku se spolu s Da. smějeme podprůměrné inteligenci některých případů.

Konečně prijíždím domů.
Teď se nejpíš půjdu biflovat bižuly.
See ya.. on the other site.
Em^^


pondělí 24. září 2012

víkend + pondělok.

(půlka článku je psaná na mobilu, tak omluvte, že nejsou háčky a čárky)
http://media.tumblr.com/tumblr_mantdoRT2l1qie8r8.gif
tumblr.com
Patek? Skolu prezivam docela v pohode, nemusim nekam spechat - je patek a vikend ceka. Dobrovolne se nechavam vyzkouset z bizule. Profesorce skoro vypadavaji ocni bulvy z dulku kdyz spatri mou ruku ve vzduchu. Necekam jednicku, z bizule?, nakonec jasam nad dvojkou a s pohledem "like a boss" si jdu sednout. Po cele skole hledam tridnici tridy sexta, utikam do kabinetu nasi tridni, odevzdam ji tridnicu a omluvenku na telak. Rodinne duvody? Temi nesmis plytvat. Jasne! Domu se dostavam uz ve dve, mamuse do me dostane obed a ve tri si to kracime k matky kolegyni. WTF? Kam to jede? "Jdete dovnitr holky, ja jedu jeste pro mamku". Aha. Kafco s M. Skoro ve 4 sedime v aute naskladany jako sardinky. Zandavam sluchatka a nic jineho nevnimam. V urcite pomlce slysim hlas ridice "nejedem tudy uz podruhy?" na moment sundavam sluchatka. Nas pet najednou bedlive pozoruje cestu "jo jedem, tohle auto v pangejtu uz sme potkali" odfknu si a petina auta se zacne nesnesitelne smat. Po par minutach konecne projizdime hranice "hertlizch wilkomen" nas vylet k nemeckym sousedum me trochu, trochu vic, zklamava, nejake nemecke penny, kik a tedi^ skoro vsude pred zavirackou. Nakoupime vse potrebne i nepotrebne a zase vyrazime do cech. V pul devate uz se zase hadam se segrou a jsem rada ze nejela s nami.


Sobota? Neco kolem dvanacte se konecne davam dohromady a pujcuju si octovo mobil, telefonni cislo vytukavam z pameti. Pip, pip "prosim?" "cus pyco taj em, des ven?" dostava se mi odpovedi ze venku uz je a ze mam prijit do nejake zahrady. S kabelcickou prolezu ten prales "co tady kradete?" zajecim a P. se posere leknutim. "cau ty pico" odpovidaji na muj pozdrav nepozdrav oba trhaci orechu. I pres fakt, ze orechy nejím pár jich taky nasbírám. Konečně vylezeme ze zahrady a sedáme si ke staré kašně. Vytáhnu mobil, zapnu gagnam style a pozoruju je, jak žerou ořechy. Všichni si zpíváme a já to oboum musím poslat. Začne 1D #LWWY. Zpívám si "jááááj co to posloucháš.. vypni to" jo aby se P. neozval. "Co to je?" optá se prozměnu Déňa. "WTF? AUFKM? Co to je? ou ém dží!" skoro sebou šlehnu. Nakonec jí písničku taky posílám, ano ano, dnes už jí má na vyzvánění. K našemu denímu algoritmu se teď přidala pravidelná návštěva mé sestřenice D. Přijdeme k ní, pohrajeme s J&J, dáme partičku karet a já odejdu, Déňa zůstává, bydlí jen pár schodů nad ní. Aha, dřív, když tam nebydlela.. to bylo keců, vykala D., pomlouvaly se navzájem a teď? Nerozlučné sousedské kamarádky? Nechci rači ani řešit. Přišla jsem domů, zapla HP, uvařila si hot chocolate a těsně před koncem usla.
tumblr.com
Neděle? Jó to už je jiný příběh, Déňa přijde a my okamžitě mizíme k D. Lehám si na miniaturní gauč a nechám ty dvě se vyžvanit, přijde ke mně J&J a koukáme na metal. Váu.. počkej, Em, ty čumíš na metal? J. to přepne na dobu ledovou, nasměju se, jako nikdy předtím. Domů se vracím brzy, připravím tašku a dozvídám se, že K. nejde do školy. Fajne.
Pondělí? Ano, pondělí, aneb den, kdy jsem málem porodila.
Škola začíná vklidu, dějepis, nadepíšu si o hodinu celý index, angličtina. Sedá si ke mně Z. aha o.O, že to prý umím :')))))))). Píšeme písemku, už nikdy. Další hodina a je na řadě chemie, klepu se kosou i strachem, abych nešla k tabuli "číslo 18" doprdele.. jsem 19! "číslo 8.. 7.. 6" *whéééw* Na konci hodiny jdeme do laboratoře, prófa nám ukazuje jakési hoření síry. "No a ten kouř, ten je jedovatý, no.. tak vás tu přiotrávím" Všichni začínáme kašlat, někomu z nás je i celkem špatně, kašel, kašel, kašel. Aha. A je na řadě matematika, slíbila nám písemečku, ale co. Nakonec nepíšem. Troufnu si tvrdit ze matice dokonce obcas i rozumim. Sem divna? Nebo co? A co tak nedostavam ctyrky petky, nesedi na me par meme komixu ale zalezi na tom? Matika ubiha rychle mozna protoze se nenudim, delam si vypisky, pocitam, zvedam levou a pravou ruku a nekdy, abychom si zavzpominali na prvni tridu, ukazu na prstech pocet cisel v definicnim oboru nebo oboru cisel. Po matice přichází fyzika, někde sem prošustrovala knížku, ale to není potřebné, protože přichází s natištěnou písemečkou, takže z matiky nám nedá a z fyzule jo? Nejspíš to mám špatně, noacooooOOoo. Na řadu přichází poslední hodina dne - francouzština. Na začátku nám rozdá slovíčka, ém, počítám, že za pět. Potom se ptá, kdo ještě nemluvil o rodině. Samozřejmě, že nejsem sama, ale vyvolá mě. Hledám věty v článku, mluvím o svatbách, mluvím o své rodině a o členech normální rodiny. Wait, mluvím? Haha! Je mi špatně, je mi nehorázně blbě, mám křeče v břiše, bojím se, chci aby to skončilo, nikdy tohle nikomu neudělala, jsem první, a vím, že to neumím. "Ták co byste jí za to dali?" schodnou se na čtyřce, Em? Tobě se chce vážně brečet? Potom prófa pronese "Ták, takhle vypadá profilová maturita z francouzština, samozřejmě, dneska ti to ještě známkovat nebudu" *whéééw, dítě zalezlo zpátky*
http://25.media.tumblr.com/tumblr_maro8kLbh11r7769mo1_500.png
tumblr.com
?nene!:D
Em^^

úterý 18. září 2012

18. 9. gangnam style.

^^Ahoj
nehodlám popisovat svůj den :D snad jen to, že sem zase zakopla, že nevím, jestli se máám smát nebo brečet.
Co mám dělat? Smát se vlastnímu neštěstí, nebo brečet nad tím?
Sakra..
Fakt sem to podělala?
Nechci to řešit.
Tumblr_magdbttljw1qbsulyo1_500_large
http://weheartit.com/entry/37593184
Gangnam style
jedééém!
 Nějak nic neřešim :') nechápu, jak jsem mohla dostat jedničku z prográmka za aktivitu. Nechápu, jak se jí mohl líbit můj úkol, že prej si to tak představovala, když ho měla V. třikrát delší a hezčí, prej profesionální, aha.. taky bych chtěla tatínka programátora.
Protože mám super mobilní tapetu, protože je na ní ona. Protože K. řekla, že sme si podobný, že né jenom vzhledově.
Ať žije zelenej semtex :3 Super zelenej jazyk :3
Měla bych se učit,
měla bych si přepsat sešit fyziky,
měla bych si udělat úkoly z matiky,
měla bych si udělat úkoly z francouzštiny,
měla bych toho udělat hodně? 
Ale víte co? 
Komára na vás^^
Vůbec neřešit..
Dnešek nechápu, chaotický den, plný zábavy, únavy a keramiky.
Keramiky? No jasně pyčo :P
Vázová
Em.

pondělí 17. září 2012

17. 9. i see.

O víkendu pomlčím, prostě normální dva/tři dny.
^^
Dnešek?
Ráno? Nechtělo se mi vstávat.
Otec na mě řve v půl sedmé ať vylezu z postele vylézám až v 6:50. Fajne, mám 20 minut na obléknutí, hygieny, probuzení ségry a ostatních věcí.
Probouzím ségru, jdu si pro ranní dávku tabletky. Oblíkám se a zpívám si divné songy. Pereme se o koupelnu, nakonec jdu jako druhá, tlačí mě čas. Nestíhám si ani rozbalit můj nový, kupodivu žlutý, kartáček a tak sahám po starém. Poprvé v životě dělám v koupelně dvě věci najednou -  si čistím zuby a druhou rukou nanáším řasenku. I see.
Autobus stíhám nakonec fajne.
Utíkám přes město, nesnáším když má Kíra zpoždění, oh, ona si to kráčí v podpatcích I see.
Fajne. Škola?
Ani mi nemluv. Celý den koukat jinam, aby tě na žádný zkoušení nevyvolala? Fajne!
Zmíňila jsem jedničku z matiky? Á, ona měla písemku za jedna. I see.

Odpolko se ze školy vydávám naprosto opačným směrem. Zbývá mi 20 minut do odjezdu busu, ale já si du doprovodit Kíru. I see.Po cestě volám ségře, ta už je na busáku, I see, chci přejít silnicu, rozhlídnu se doprava, doleva, doprava, wait, kdo to byl vlevo? Přejíždí auto, omámeně koukám na levo.

"Ááááá.. MC Banty, čáu, nevíš v kolik mi to jede?" "Eh, ahoj, em.. er.. no.. nvm" I see.
Čekáme spolu na bus a já féjpálmuju nad svou sestrou, která, no, dejme tomu mě vůbec neztrapňuje. I see.Můj bus přijíždí dřív, čáu I see.

Přijíždím domů, matka dělá něco se špajzem. WTF? o.o rozhodnu se jí pomoct, nedá mi to a zapínám fejs. Píše mi Déňa, jestli dem ven, né nejdem, musim si opsat sešity.
Beru k ruce prográmko a opíšu ho, udělám úkol a následně ho házím na twitter, I see. V. mi odepisuje s úplně jiným algoritmem, I see.

Konečně padám ven, chci si s sebou vzít Járu, ale ten chce jít jedině s mou ségrou I see. Nemá mě rád? I see.

Dostávám prachy a utíkám do krámu. Po deseti minutách rozhodování, sahám po česnekovejch brambůrkách. Ještě včera mě pálela držka a neska nový? I see.

Jdeme ven, potkávám ségřino ghetto. Zdravím Járu a Jíru. Dostává se mi "pápá" od Jíry a fakáč od Járy, co se dá dělat. Sedáme si ke "kinu". Když už mi zamává asi páté auto nedá mi to. "Hele Dý? Nepudem rači ke kostelu? Tady nás všichni viděj" I see.

Sedáme ke kostelu, rozbalím brambůrky, během pár minut se rozkládají v našich žaludkách. "Nějak mě pálí jazulda" "Em, vyplázni na mě jazyk" *mlééé* "Ty pýčo! Nemáš náhodou alergii na česnek?" "O.o co? ne, nejsem na nic, snad" "máš vosypanej jazyk" I see.

Jdeme dolů, zpívám si, scházím asi 7 schodů, tancuju, zakopávám, letím, ve vzduchu cítím, že dopadnu na schody a tak si povyskočím (nemám páru, jak). Dopadávám držkou na zem, taška přilítne přede mě a Déňa? Nejdřív se zeptá, jestli sem OK. Pak to nevydrží a směje se. Já se tlemím, ale nejde mě slyšet. Mám dost. I see.
Jdeme dolů, položim si hlavu na stůl, začne mi do ní mlátit a já mám obouchanou hlavu as pyča.

 Přicházím domů. Nevím, co se děje. Všude kolem lítá negativní energie, nevím proč, ale nic to semnou nedělá. Zní to divně, ale zítra se mi tam nechce, i když máme v pho rozvrh.
Prostě ne..
nepodrážděná,
unavená,
Em.

pátek 14. září 2012

14. 9 bomba.

Můůůůůůůůůůůůů.
Ráno? Začíná celkem nevinně, pokračuje celkem divně. Jakože na kartáček zapomenu dát pastu, málem mi ujede bus, ve kterym sedí revizorka, zapomínám doma žvejky. Jdu naproti K. potkávám jí skoro až u jejího baráku, utíkáme do školy, abysme neměli zápis. Přijdu do třídy a vidim.. :3.
Nejhorší byla matika "připravila sem si pro vás čisté papíry" "na co?" a on se na mě otočil, myslel si, jak nejsem blbá a začal plašit "na píísemku! doprdele máš gumu?" o.o aha..
Pak už to nějak probíhalo.
Na konci dne přišel tělák.
Můj první tělák za tenhle školní rok, nová učitelka, nová tělocvična, nové předpoklady. Pět let jsem na tělocvik měla učitelku, která nebyla zrovna štíhlá, celý tělocvik proseděla na židličce a komandovala ostatní, docela jsem se tohohle tělocviku bála. Jak očividno, nesnáším tělák.
Přišla, dokonce se převlékla do sportovního! Váu! Zaběhla s náma kolečko! Cvičila s náma rozcvičku! A pak plesk ho, celejch 5 let se mi nic nestalo (pokud nepočítám naraženej prst, když sem si bouchla do boxovacího pytle) zahrávala sem míč bagrem, zlomil se mi nehet, nějak se mi zaryl do prstu a začala stříkat krev. Zalepila sem to a bylo to v pho.
Přijela sem domu, nažrala a šla ven. Potkala sem ségru s klukínama. Šla jsem za nima do vypuštěné kašny, ejhle, rozbila sem kousek zíďky a spadla. Málem sem si natrhla F.
Denisa se samozřejmě směje a já se bojím, že to spadlo na jednoho z bratránků. V pho, odřená holeň a de se dál, jede zájezdový autobus, všichni mají stáhlý okýnka začnu pištět něco ve smyslu "ahóóóóóoóóój!" aha..
Celkem fajne den, půl osmý, za chvílu přijede mámuše. Sedám si na zem, Denisa na silnicu háže bílý kuličky a dycky když projede auto, tak se běžíme schovat! :D Krutě to praská.

čtvrtek 13. září 2012

12. + 13. 9. nemluv.

Včera nebyla nálada na psaní potrhlejch článků, měla jsem se fakt divně, ne, že jsem odmítla Denisu, ale dokonce jsem si šla dobrovolně obarvit hlavu k Dádě, nechala jsem se zmlátit Jároušem. A nechala jsem si líbit dežotní narážky od D. Neřešim to.. včerejšek byl divnej, nejdivnější byla výtvarka - malování krokodýlů kafem a černym čajem? Srsly? Jsme děti, nebo druháci? Eh, ale dost o včerejšku, jde se na dnešek.

Ve tři hodiny ráno se probouzím a protahuji se - křeč do nohy, fajne, začínám masírovat a skuhrám bolestí, zamotá se mi hlava a spim dál. V půl sedmý začne ségře zvonit ten kktskej budík! Nervama se probouzím a zvedám se, co to? Nemůžu se otočit na pravou stranu, fajne. Já kráva! Nesundala jsem si večer polštář. Když už konečně dojdu do školy zdravím všechny, kerý potkám. Neska má narozky Niall! :3 a taky on O.o náhoda?

Když konečně uběhne 5 hodin školního času, když už jsem konečně přetrpěla všechny narážky od D. a když už jsem konečně setřela pot z hodin, u kterých nechceš, aby se na tebe učitelka podívala, jsem po hodině odjela domu.

Začala jsem lítat sem a tam, tam a sem. Přijď do školky, půjdeme pro Járu. Fajne. Boží, boží!! :3 Úžasnej prcek! S ještě úžasnějším bráchou, kterýho sem si mimochodem vzala ven.
Byl to super den, všichni mi chválili tu strašnou barvu na hlavě, až na Denču, která řekla, cituji "vypadáš, jak kdyby tě pochcal někdo s krámama" "díky". Na konci dne jsme si pokecali s panem hlídačem, kterého máme nejraději. Odvedla jsem Járu od nás, Jíra už spal, tak jsme ho tam šoupli oknem, byla to sranda.

Taky jsem si konečně dokázala přiznat něco, co jsem zapírala už delší dobu, né vůbec to neni ňuňu.. asi mám horečku, asi mi je blbě, stále neotočím krkem a celý den se mi motá hlava. Nemám náladu, nevím, co dělat.
Všechno je úplně na.. jáj.. konec! Em.

úterý 11. září 2012

11. 9. super den.

Ráno se mi vůbec nechce z postele /všimli ste si, že každej článek začíná slovem ráno? :D/. Přijíždím ke škole a dojde mi smska "jdu ještě k doktorce, nevím, jak stíhám, nečekej na mě" fajne, jako včera, no. Docházím do školy, Kíra furt nikde, chybí 10 minut do hodiny, ona stále nikde, pět minut, přichází Matý a každýho zdraví gayovským přízvukem "ahoj" nebo se mi to zdálo? o.o Zvoní na hodinu Kíra stále nikde super. Hodina utíká pomalu, nemám s kým si povídat, v tý řadě jsme trošku izolované. 10 minut do konce hodiny *knock, knock* "Dobrý den, já sem byla u doktorky". Všechno ze mě padá. Dosedá ke mně a začně křížovej výslech, kde tak dlouho byla "seděla sem v šatně, čekala sem do konce hodiny, ale pak prošla říďa" féjspálm + rofl! :DDD
Škola ubíhá celkem rychle. Přichází na řadu prográmko, fajne. Usedám na tvrdou židlu za starodávný počítač. Začínají algoritmy, super, super, ještě lepší, sakra, můžu ještě přestoupit na SVS? Přestávka! Pět minut povídáního s Verčou o tom, co jsme to udělaly za chybu. Další hodina prográmka. Matý vypadá divně. Drží v ruce telefon a nadává. "Domčo? Máš to?" "Nope" otáčí telefon a ukazuje mi angry birds. OMFG! :DDD

pondělí 10. září 2012

10. 9. po dlouhé době dlouhý den.

Ráno bylo stejné, jako každé jiné. Ve škole jsme začínali dějepisem a já na chodbě potkala naší třídní, takže je konečně ve škole. Přivítala se s námi a pustili jsme se do hodiny. Potom řekla, že doufá, že jsme si nevyhodili staré sešity, že si prý napíšeme písemku. Super. Fajne. Kůl.
Celý den nějak ubíhal - neubíhal a bylo to celkem fajne. Přišla hodina fyziky. Ještě před hodinou jsem děsně mlela až mi Kíra řekla větu, která mě zaskočila "už nemluv". Dobře dobře, zapřísáhla jsem se, že celých 45 minut nepromluvím ani slovo. Učitelka vešla, hodina probíhala v klidu, Kíra mě nutila promluvit a já jí pouze psala do sešitu to, co si myslím. V 34 minutě učitelka řekla slovo "molekulkách" chytla sem výtlem a slovo po ní opakuji. Kíra cití pocit vítězství, že jsem promluvila, ale rázem jí dochází na co při hodinách fyziky myslím. Smějeme se do konce hodiny. O francouzštinu, úplně nepřipravená, dostávám svou první známku, trojku. Ale škola není zajímavá, tak proč o ní psát?
 Stojím venku s Déňou na lavičce a telefonuju s mamkou, prší u nás a tak čekám, kdy to přejde, abych mohla jít na poštu, ona mi oznamuje, že u ní v práci je pařák a svítí sluníčko. Otáčím se a začnu pištět, nechápavá matka na mě začne řvát, co mi jeblo a já stále pištím a koukám na toho super pavouka, který si k obídku dopřává mouchu. Foceno sice mobilem, ale i tak nahání hrůzu. Fuj, už nikdy!

neděle 9. září 2012

9. 9. wish something.

Ráno vstávám, kupodivu, už v 7:40 ovšem dělám, že spím a ležím do devíti. Už mě to nebaví a jdu si teda pro prášek. Táta má ještě pár promile v krvi a tak je s ním sranda. Kecáme a já stále čekám na prachy. Najednou přijde tátovo známý a donese krabici nanuků, táta na něj kouká s otevřenou pusou "ty si to nepamatuješ?" "co?" "objednal sis u mě nanuky, vždyť si mi je i platil" aha, chytám výtlem a sedám si zpátky. Táta dává pár nanuků na mrazák, konečně z něj vypadávají prachy a já se chystám ven. "V 11:40 dávaj Kačenku a strašidla, tak ať si doma" "Jasné, kdyžtak mě prozvoň, kdybych nepřišla" zavírám za sebou dveře a utíkám za Déňou.
Ta si zase krepuje vlasy, ale ihned vyrážíme ven, máme se skvěle, je to jako každý den, ovšem furt si domu lítám pro nanuky, je mi fajn a směju se jak píchlá ryba.
Em si hraje s těma úžasnýma drátama:3

Ehm :D
Byl to fajn den, hlavně mi v 11:40 volal ocet, že mi nahrává Kačenku a strašidla :DD mám z něj dost :D
Nemám náladu ho celý popisovat. Majte se blaze užívejte další školní víkend.
Jsem konečně happy, protože je tu.
Love u.
Em.

8. 9. to se jako můžu vyspat?

Ráno mi snídani donáší tříletej bratránek. Nějak kecáme s jeho mamkou a pak mizim ven. Sedíme před barákem a já usínám. Proto se zvedáme a padáme do krámu, u kterého potkávám octa. "Dobjej" pozdraví mě, mávnu na něj a on dodá "Nevidělas mě", neboj. Jdeme ven, potkáváme hada, Denisa ho ukamenuje a já mezitím sedím na hřišti a pozoruji mraky. Potom přijdou kluci, tak si sedneme jinam, chvílu s nima pokecáme a zase mizíme. A takle je to vlastně celý den, pokaždé, někde jinde potkáváme kluky - ty samé. Nakonec si s nima kopeme na hřišti.
Jdu na skok domů a vypadne ze mě otázka "kde je ocet?" matka mi odpovídá, že prý asi v práci. "Aha, já jenom, že jsem ho neviděla u krámu" chytám výtlem a ségra říká to samý.
Měli jsme si jít do hospody na dvůr jít opejkat buřty. Tak tam jdu, ale jim se nechce, tak jim ukradnu skoro dvouročního bratránka a nesu ho na krku pryč. Celou cestu ho učím říkat mé jméno. Nakonec z něj vypadne něco jako "mňamina" což se docela podobá mému jménu. Mám radost a jdu si s ním kopat. Asi po dvaceti minutách ho odnáším zpátky, ale dostávám toho druhého. Tak se ve třech vydáváme do boudy, kde sedí Denisa a kluci. Chvilku sedíme a čekáme, až se jejich máma vrátí, potom už je odevzdávám nadobro.
Pupísek~
Mňamina!:D

Večer si deme sednout k Dadle, prostě sme s pinďatama celej den, domu se dostáváme okolo desáté a já padám únavou.
Uvidíme, co prožiju dneska :')
Em.

pátek 7. září 2012

7. 9. konečně pátek.

Ráno začíná fakt strašně, odkrývám se a umírám zimou, ale je pátek a nechci nic měnit, proto vycházím ve tříčtverečních kalhotech a mikině. Jo, venku mrznu, ale co mám dělat.
Ve škole jde všechno hladce, dokaď nemáme biologii. Píšu si zápisky a pomalu usínám. Napíšu chybu, otočím svou chytrou propisku a ugumuji kousek slova, kousky gumy odfukuji pryč. Ovšem z pusy mi rázem vypadává žvýkačka, reflexem jí ihned zvedám do pusy a začínám se smát, Kirina na mě udiveně civí a myslí si, že mi vypad zub, dostávám ještě větší výtlem, začínám smíchy brečet, snažím se neprozdrazradit se, skláním se k sešitu, slzy mi tečou a stále se směju. Řasenku ani neřeším, bojím se zvednout hlavu a stále se směju. Po deseti minutách se házím do klidu. O dějepis? Spartakovo znásilněníčko? Mám toho profesora ráda!:D
Celý den si jí zpívám^^ :3

Odpoledne máme dvě hodiny tělocviku, ovšem jsme jen poučeni o bezpečnosti a koukáme do tělocvičny, potom jsme propuštěni domu. Mám hodinu do příjezdu autobusu, jdu se s Kírou projít, jdu jí doprovodit domů. Přichází mi smska od mamky, že tam jedou, jestli už sem skončila. Setkávám se s nimi u Penny a jde se nakupovat :3 Nabíráme každou věc, která se nám dostane do ruky, s tátou se všemu smějeme a za chvílu už košík neunáším a předávám volant octovi. 

Přijíždím domů dělám si rychlý oběd, popadám krepovačku a mazám ven. Jdeme k Déňe domů, kde koukám na jejich postarší foťák, trošičku mi kapou sliny a poté jí jdu nakrepovat palicu. Závidím jí ty její kilometrové vlásy a po hodině vycházíme ven. 
Po uvážení jdeme do parku, chceme se jít konečně zeptat kastelána na brigádu. Otevíráme dvířka s nápisem zákaz vstupu, v naději, že nás nikdo neuvidí. Ovšem, uvidíme mladého kluka, asi syna kastelána?, a schováme se za válník, přichází k nám pejsek, začne na nás skákat a mladý kluk ho volá jménem. "Hledáte někoho?" "Pana kastelána" "Tak to jsem já" čelist mi padá až ke kolenům, jak může tak mladý, hezký kluk být kastelánem? :D
Domů dorážím až ve 21:20 a podle skypu zjišťuji, že jsem byla přesně 24 hodin bez počítače, jsem kupodivu v klidu, akorát mi chybí ona.
Teď tu sedím u Davida, občas se leknu ségry, která mluví ze spaní a usínám.
Em.

čtvrtek 6. září 2012

6. 9. iukwim number.

Áhoj :')
Neska nemám v plánu rozepisovat celý den, jen povím, že ráno bylo celkem fajn, zhrozil mě jen pohled na slunečnice, které byly vyvěsené na školních oknech.
Odpolko jsem šla ven s kámoškou a od dvou do půl sedmé jsme naháněly pana kastelána, bez úspěšně.


Bebuna, kerou sem si dala do tašky
a ona zmizela -.- :D




Noco, sluníčko mi pařilo při kartách na palici :D


Děsná únava..

Lehoučkej příklad z geometrie?
To těžko!:DD